Bůh?
24. 5. 2007
Písmo svaté
Poselství Bible
Bible, písmo svaté, je často nazývána jako Kniha knih. Toto označení je jistě zcela oprávněné, už proto, že Bible (nebo alespoň její části) byla podle statistik roku 1984 přeložena již do 1745 jazyků, celá nebo jen Nový zákon do 586 jazyků. Kromě toho vznikalo v tomto roce dalších 1159 překladů. Bible se tedy stala nejpřekládanější knihou na celém světě.
Už z toho je vidět, že Bible přináší velmi žádané poselství. Poselství, které žádná jiná kniha nabídnout nemůže. Poselství, které je natolik živé a aktuální, že se k němu i dnes hlásí na celém světě milióny křesťanů. Představuje příběh stvoření, prvních praotců, egyptského zajetí, izraelského království, příběhy Ježíše Krista, jeho apoštolů a jejich působení a mnohé jiné poutavé žalmy, moudrosti, proroctví a písně. V tomto slově Bůh svěřil člověku poznání nezbytné ke spasení.
Ve vyznání víry Apoštolské církve stojí: "Věříme, že Bible - Písmo svaté - je jediným, vdechnutým a neomylným autoritativním slovem Božím. Člověk tedy v jeho světle potřebuje poznat a prožít svou hříšnost a ztracenost." V Písmu také stojí, že "Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. Není tvora, který by se před ním mohl skrýt." (List Židům, 4. kapitola)
Sestavení Bible
Bible je vlastně taková malá knihovna. Obsahuje 66 knih, 39 ve Starém zákoně a 27 v Novém.
Starý zákon začíná pěti knihami Mojžíšovými - Tórou (někdy se těchto pět knih označuje jako Zákon). Latinsky se nazývají Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium. Následuje 12 historických knih: Jozue, Soudců, Rút, 1. a 2. Samuelova, 1. a 2. Královská, 1. a 2. Paralipomenon (letopisů), Ezdráš, Nehemjáš a Ester. Dále jsou zařazeny knihy moudrostí: Jób, Žalmy, Přísloví, Kazatel a Píseň písní. Nakonec jsou ve Starém zákoně knihy proroků, a to čtyř velkých: Izajáš, Jeremjáš (po této knize je ještě zařazen Pláč Jeremjášův), Ezechiel a Daniel; a dvanácti malých proroků: Ozeáš, Jóel, Ámos, Abdijáš, Jonáš, Micheáš, Nahum, Abakuk, Sofonjáš, Ageus, Zachariáš a Malachiáš. Jeruzalémská Bible přidává mezi tyto knihy ještě devět tzv. Deuterokanonických knih neboli apokryfů. Jsou to: Tóbit, Judita, Přídavky ke knize Ester, Šalamounova moudrost, Ecclesiasticus (neboli moudrost Ježíše, syna Sirachova), Barúk, Jeremjášův list, Azarjášova modlitba a píseň tří mladých mužů (přídavky k Danielovi), Zuzana, Bel a drak a 1. a 2. Makabejská.
Nový zákon začíná čtyřmi evangelii - Matouš, Marek, Lukáš (toto evangelium je možno zde na stránkách stáhnout pro program Microsoft Word) a Jan. Následují Skutky apoštolů. Těchto pět knih tvoří historii Nového zákona. Dále jsou zařazeny listy: Římanům, 1. a 2. Korintským, Galatským, Efezským, Filipským, Koloským, zde někdy 1. a 2. list Soluňským, dále listy: 1. a 2. Timoteovi, Titovi, Filemonovi, Židům, Jakubův, 1. a 2. Petrův, 1., 2. a 3. Janův a Judův. Nový zákon uzavírá Zjevení Janovo - Apokalypsa.
Překlady a historie Bible
Starý zákon byl původně sepsán v hebrejštině a aramejštině. Těmito dvěmi jazyky mluvili starověcí Židé. Významným překladem se však stala také Septuaginta, řecký překlad původního textu Starého zákona. Tento překlad potvrzuje původní hebrejské znění.
Dnešní text Nového zákona vychází z mnoha různých starověkých textů. Odvolává se na tisíce řeckých překladů, dále pak na některé důvěryhodné rané překlady do latiny, syrštiny a egyptštiny (koptštiny). Bibličtí badatelé došli postupem času k závěru, že spolehlivost těchto textů lze určit podle jejich stáří a ne podle počtu kopií, do nichž byly texty opsány.
Čeština má dva překlady Starého a Nového zákona - Kralickou Bibli (14. stol.) a Český ekumenický překlad (rok 1985). Existují i některé parafráze, jako například Slovo na cestu.
Bibličtí badatelé měli dlouhou dobu k dispozici jen málo opisů částí Starého zákona, datované navíc asi do 9. až 10. století po Kristu. Až nedávno objevené svitky v kumránských jeskyních prokázaly věrohodnost těchto opisů. Tyto svitky obsahují všechny knihy Starého zákona kromě knihy Ester.
Co se týče Nového zákona, první tištěné vydání je z roku 1516. Jeho autorem je Erasmus Rotterdamský. V 19. století vznikl novodobý překlad Nového zákona do řečtiny, jeho autory byli badatelé Westcott a Hort. Tento překlad vychází ze Syrského a Vatikánského kodexu. Po Westcottově a Hortově době byly objeveny Bodmerovy a Chester-Beattyho papyry. Pomocí těchto papyrů bylo dosaženo ještě přesnějšího znění Nového zákona. Toto znění se zachovalo dodnes.
Historie Bible je také podrobně rozebrána v jedné z prezentací internetové služby Biblenet.
Bible o Bibli
* "Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu." (1. list Timoteovi, 3. kapitola)
* "Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku." (Žalm 119)
* "Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda." (Evangelium podle Jana, 17. kapitola)
* "Proto i my děkujeme Bohu neustále, že jste od nás přijali slovo Boží zvěsti ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží, jímž skutečně jest. Vždyť také projevuje svou sílu ve vás, kteří věříte." (1. list Tesalonickým, 2. kapitola)
* "Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. Není tvora, který by se před ním mohl skrýt." (List Židům, 4. kapitola)
Bůh Otec
Bůh Otec ve Starém zákoně
1. Stvoření
Bůh je Stvořitelem tohoto světa. Podává o tom zprávu první kapitola Genesis.
1. den stořil Bůh světlo a oddělil jej od tmy.
2. den stořil Bůh klenbu uprostřed vod a nazval ji nebem.
3. den nahromadil Bůh vodu na jedno místo, vzniklo tak moře a ukázala se souš. Stvořil také veškerou zeleň.
4. den stořil Bůh slunce a měsíc. Oddělil tak den od noci. Učinil i hvězdy.
5. den stořil Bůh všechny ptáky a ryby a požehnal jim, aby se množili.
6. den stořil Bůh veškerou zemskou zvěř. Stvořil také člověka jako muže a ženu a také jim požehnal, aby se množili.
7. den dokončil Bůh vše, co konal, odpočinul od všeho svého stvořitelského díla.
Mnoho lidí dnes věří, že tento záznam důvěryhodný není, že pravdu má evoluce. Podle evoluce se postupně nižší vývojové formy organismů vyvíjely ve vyšší, až vznikl člověk. Toto tvrzení je ale nepravdivé a dá se vyvrátit. Tak například metoda, kterou vědci používají pro datování starodávných hornin se zakládá na předpokladu, že poločas rozpadu radioaktivních látek v jakékoli zkamenělině je za jakýchkoli podmínek konstantní. Vezme se tedy vzorek horniny, změří se zbytkové množství radioaktivního materiálu a pomocí výpočtu se určí stáří horniny (obvykle vychází na desítky až stovky miliónů let!!). Pokud by to ale byla pravda, byla by na Zemi v době, kdy tu vznikal život, mnohonásobně vyšší radioaktivita, než je jakýkoli organismus schopen vydržet. Dalším tvrzením proti evoluci je fakt, že se nikde nenašly mezičlánky ve vývojových stupních. Pokud měl z krávy vzejít za několik miliónů let například kůň, pak kde je koňokráva nebo alespoň její zkameněliny?
Kompromisem mezi evolucí a Biblí je tzv. teistická evoluce. Jde asi o to, že Bůh sice tvořil svět, ale postupně a použil si k tomu evoluci. Někteří lidé se dokonce ve světle teistické evoluce kloní k názoru, že každý den stvoření proběhl tak, jak je popsán v Bibli, ale netrval jeden den, ale tisíc let. Tato tvrzení jsou ale také mylná. V Bibli stojí, že květiny byly stvořeny třetí den. Pokud by ale třetí den trval například dva milióny let, potom by trval milión let den a milión let by trvala noc, protože v 1. kapitole Genesis stojí: "Byl večer a bylo jitro, den třetí." Den třetí se tedy skládal pouze z JEDNOHO dne a JEDINÉ noci. Květiny by ale nepřežily milión let trvající noc.
Bůh stvořil tento svět. Stačilo mu k tomu 6 dní. A lidé jej systematicky devastují - už 6 tisíciletí. Stvoření je podle výpočtů, založených na přesných Biblických rodokmenech, událost stará přibližně 6000 let.
2. První lidé na Zemi
Starý zákon nejsou jen příběhy lidí, jsou to hlavně veliké zkušenosti s živým Bohem. Bylo by ale zbytečné cokoli psát jen lidským rozumem, protože to, co je psáno v Bibli, je daleko spolehlivější. Předkládám zde tedy k prostudování celou 11. kapitolu listu Židům (odkaz se otevře v novém okně). Lidé, o kterých se zde píše, a jejich vztah k Bohu položili základy k sepsání Starého zákona. Nebyli ale sami. Starý zákon obsahuje také knihy prorocké.
3. Proroci a proroctví
Prorok Ámos ve třetí kapitole své knihy píše: "Neboť Panovník Hospodin (= Bůh Otec) nečiní nic, aniž by zjevil své tajemství svým služebníkům, prorokům."
Bůh opravdu nikdy nezapomněl dopředu oznámit prorokům, co se brzy stane. Všechny prorocké knihy, kterých je ve Starém zákoně 16 a jsou vyjmenovány v kapitole Písmo svaté, obsahují detailní záznamy o tom, jak Bůh prostřednictvím proroků komunikoval s králi, vládci a národy. Bůh se projevoval ale i například skrze Noeho, když vyhlašoval soud nad světem - potopu, skrze Mojžíše, který předpověděl 10 egyptských ran a i skrze mnoho dalších proroků, kteří působili za dnů izraelských a judských králů.
Veliký Bůh ve své nekonečné lásce a milosti nikdy nezapomenul na svůj lid. Zvěstoval mu pokoj i války, nemoc i zdraví, ale hlavně předpověděl příchod Božího Syna - Mesiáše, Ježíše Krista.
Bůh Otec v Novém zákoně
1. Ježíš představuje svého Otce
Několik dní předtím, než byl Ježíš ukřižován, zaznamenává Bible tuto rozmluvu Ježíše s jeho učedníky: "Ježíš mu odpověděl: 'Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli.' Filip mu řekl: 'Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!' Ježíš mu odpověděl: 'Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky! Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci. A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu.'" (Evangelium podle Jana, 14. kapitola) Dále Ježíš také říká, že jeho Otec je větší než on sám. Miluje jej a jedná, jak mu Otec přikazuje.
Z uvedené Biblické pasáže vyplývá, že Otec a Syn tvoří jednotu. K této jednotě je ještě připojen Duch svatý a tak vzniká Boží trojjedinost. Trojjedinost Boží je jedním ze základních kamenů víry téměř všech protestantských církví. Také Apoštolská církev přijala tento věroučný bod.
Ježíš představoval svého Otce také ale i jako milujícího a láskyplného Boha. Vůbec nejhezčím textem, kdy Ježíš v této souvislosti hovoří o svém Otci, je bezesporu oddíl v Janově Evangeliu, 3. kapitole: "Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný."
2. Apoštolové představují Boha
Apoštolové prožili s Ježíšem mnoho času. Ježíš zaslíbil poslání Přímluvce, což se událo o letnicích, kdy na ně byl seslán Duch svatý. Od té chvíle apoštolové dostali sílu Ducha a začali mnohem hlouběji poznávat a prožívat Boží lásku. Bůh k nim promlouval a oni pak Jeho slovo předávali dál. Poznávali Boží lásku a svědčili o ní. V Bibli jsou o tom všem zmínky na mnoha místech, zmíním některá:
* "Králi věků, nepomíjejícímu, neviditelnému, jedinému Bohu buď čest a sláva na věky věků. Amen." (1. list Timoteovi, 1. kapitola)
* "Až mu bude podřízeno všecko, pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil, a tak bude Bůh všecko ve všem." (1. list Korintským, 15. kapitola)
* "Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život." (1. list Janův, 4. kapitola)
* "'Jsi hoden, Pane a Bože náš, přijmout slávu, čest i moc, neboť ty jsi stvořil všechno a tvou vůlí všechno povstalo a jest.'" (Zjevení Janovo, 4. kapitola)
Ježíš Kristus
Ve čtvrtém bodě vyznání víry Apoštolské církve stojí: "Věříme v Božství Ježíše Krista, jeho početí z Ducha svatého, narození z panny Marie, jeho bezhříšné lidství a dokonalý život, ve věčnou postačitelnost jeho smírčí a zástupné smrti na kříži, v jeho zmrtvýchvstání v těle, v jeho nanebevstoupení na pravici Otcovu a v jeho druhý příchod na zem v moci a slávě." Tuto víru vyjadřují též čtyři duchovní zákony. Před čtením těchto čtyř duchovních zákonů je však důležité pochopit smysl Ježíšova působení na této Zemi.
Předpověď Ježíšova narození
Ačkoli s postavou Pána Ježíše Krista je možné setkat se až při čtení Nového zákona, Bůh předpověděl jeho narození již ve starém zákoně. V 7. kapitole prorocké knihy Izajáše je psáno: "Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh)."
Předpověď Ježíšova narození je však obsažena i v prvních kapitolách všech novozákonních evangelií. Asi nejpodrobněji je tomu u Lukáše. V 1. kapitole stojí: "Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do Galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní a řekl: 'Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.' Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: 'Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.' ... Maria řekla andělovi: 'Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?' Anděl jí odpověděl: 'Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.'" Anděl od Boha zde Marii, matce Ježíšově, předpověděl, že bude těhotná. Neměla ale otěhotnět přirozenou cestou. Otcem Ježíše Krista měl být sám Duch svatý. A tak se také stalo.
Narození Ježíše Krista
Ježíšovo narození rozebírá detailně pouze jediné evangelium - Lukášovo. Ve 2. kapitole stojí: "Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. Také Josef se vydal z Galileje, města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. Anděl jim řekl: 'Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.' A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: 'Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.' Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: 'Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.' Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to slyšeli, užasli nad tím, co pastýři vyprávěli. Ale Marie to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. Pastýři se pak navrátili oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno."
Ježíš se narodil v jeslích v Judsku ve městě Davidově, v Betlémě. Zajímavé ale bezesporu je, že nikde v Bibli není zmínka o tom, ve které době se narodil. Můžeme pouze usuzovat, že se narodil okolo roku 0. Nelze tedy s jistotou tvrdit, že se narodil o Vánocích!
Působení Syna Božího na Zemi
4 evangelia zachycují příběh Ježíšova působení na naší Zemi. Napsali je 4 evangelisté - Matouš, Marek, Lukáš a Jan. Ježíš na této zemi konal mnohé zázraky. Uzdravoval nemocné, vracel zrak slepým, sluch hluchým, očišťoval malomocné... Sám prohlašuje: "Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží." (Evangelium podle Lukáše, 7. kapitola)
Ježíš ale nepřišel na tuto Zem jen jako jakýsi "zázračný léčitel", ale hlavně přišel zvěstovat království Boží, které přicházelo na naši Zemi. "Když Ježíš dokončil tato slova, zástupy žasly nad jeho učením; neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich zákoníci." (Evangelium podle Matouše, 7. kapitola) I lidé kolem Ježíše tedy viděli, že On je někdo, kdo má moc! Z Ježíšových slov vyznívala láska, milost a pokoj. Svým přístupem oslovil mnoho lidí.
Ježíš také několikrát předpověděl před svými učedníky svou smrt. "Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen." (Evangelium podle Matouše, 16. kapitola)
Zosnování Ježíšovy smrti
Zákoníci dlouho hledali způsob, jak se nepohodlného Božího posla, který ve svých kázáních často otevřeně vystupoval proti nim, zbavit. Věděli, že mluví pravdu, ale ve své hrdosti se to báli přiznat. "Tu vstoupil satan do Jidáše, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti. Odešel, aby se domluvil s velekněžími a veliteli stráže, že jim ho zradí. Oni se zaradovali a dohodli se, že mu dají peníze. Jidáš s tím souhlasil a hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal, až při tom nebude zástup." (Lukášovo evangelium, 22. kapitola)
Ježíš věděl že bude zrazen. Věděl také o slovu, které bylo řečeno o jeho zrádci: "Ten, který se mnou jí chléb, zvedl proti mně patu." (Evangelium podle Jana, 13. kapitola) Když tedy pojedl s učedníky poslední večeři a umyl jim nohy, řekl: "'Amen, amen, pravím vám, jeden z vás mě zradí.' Učedníci se dívali jeden na druhého v nejistotě, o kom to mluví. Jeden z učedníků, kterého Ježíš miloval, byl u stolu po jeho boku. Na toho se Šimon obrátil a řekl: 'Zeptej se, o kom to mluví!' Ten učedník se naklonil těsně k Ježíšovi a zeptal se: 'Pane, kdo to je?' Ježíš odpověděl: 'Je to ten, pro koho omočím tuto skývu chleba a podám mu ji.' Omočil tedy skývu, vzal ji a dal Jidášovi Iškariotskému, synu Šimonovu. Tehdy, po té skývě vstoupil do něho satan. Ježíš mu řekl: 'Co chceš učinit, učiň hned!' ... Jidáš přijal skývu, a hned vyšel ven. byla noc." (Evangelium podle Jana, 13. kapitola) Šel se dohodnout se zákoníky, že jim ho ještě tu noc zradí.
Zatčení a odsouzení
Ježíš předpověděl svým učedníkům, že od něj tu noc všichni odpadnou. Petr však řekl, že i kdyby ostatní odpadli, i kdyby měl sám s Ježíšem umřít, on rozhodně nezapře svého Pána. Nato mu Ježíš řekl, že ho ještě tu noc třikrát zapře. Přesně to se nakonec stalo.
Ježíš s učedníky pak odešel do zahrady zvané Getsemane. "Ježíš řekl svým učedníkům: 'Počkejte tu, než se pomodlím.' Pak vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a úzkost. I řekl jim: 'Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!' Poodešel od nich, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li možné, minula tato hodina. Řekl: 'Abba, Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš.' Přišel k učedníkům a zastihl je v spánku. Řekl Petrovi: 'Šimone, ty spíš? Nedokázal jsi jedinou hodinu bdít? Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé.' Znovu odešel a modlil se stejnými slovy. 40 A když se vrátil, zastihl je spící; oči se jim zavíraly a nevěděli, co by mu odpověděli. Přišel potřetí a řekl jim: 'Ještě spíte a odpočíváte? Už dost! Přišla hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. Vstaňte, pojďme! Hle, přibližuje se ten, který mě zrazuje.'
Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z Dvanácti. Velekněží, zákoníci a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi. Jeho zrádce s nimi domluvil znamení. Řekl jim: 'Kterého políbím, ten to je; toho zatkněte a pod dozorem odveďte.' Když Jidáš přišel, hned k Ježíšovi přistoupil a řekl: 'Mistře!' a políbil ho. Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho." (Evangelium podle Marka, 14. kapitola)
Ježíš byl souzen. Zákoníci ale dlouho nemohli najít nic na jeho obžalobu. Přicházeli různí křiví svědkové a lživě proti němu svědčili, ale jejich svědectví se rozcházela. Nakonec byl Ježíš odsouzen k ukřižování, protože "Pilát se ho otázal: 'Ty jsi král Židů?' On mu odpověděl: 'Ty sám to říkáš.'" (Evangelium podle Marka, 15. kapitola) Dav si díky tomuto Ježíšovu prohlášení vyžádal na Pilátovi jeho ukřižování.
Celý problém byl vlastně v tom, že Židé nepochopili smysl Izajášova proroctví o Immanueli. Očekávali židovského politického krále, který vysvobodí jejich národ z římské nadvlády. Ježíš však byl Mesiáš, který přišel zvěstovat království Boží (a ne politické) na této Zemi.
Ukřižování a nanebevstoupení
Ježíš byl vyveden za město na místo zvané Golgota. Zde byl také ukřižován. Spolu s ním byli ukřižováni dva zločinci, jeden po jeho pravici a druhý po levici. [3 kříže] "Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: 'To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!' Tu ho ten druhý okřikl: 'Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen ke stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.' A řekl: 'Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.' Ježíš mu odpověděl: 'Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.'" (Evangelium podle Lukáše, 23. kapitola) Je úžasné, že i v této chvíli se Pán vesmíru, kterého lidé ukřižovali, nestaví k lidem zády. Přijímá pokornou prosbu kajícího se hříšníka a zaslibuje mu spasení.
"Bylo už kolem poledne; tu nastala tma po celé zemi až do tří hodin, protože se zatmělo slunce. Chrámová opona se roztrhla vpůli. A Ježíš zvolal mocným hlasem: 'Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.' Po těch slovech skonal. Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: 'Tento člověk byl vskutku spravedlivý.' A ti, kdo se v celých zástupech sešli na tu podívanou, když viděli, co se stalo, odcházeli bijíce se do prsou." (Evangelium podle Lukáše, 23. kapitola)
Byl pátek a začínala sobota. Ježíš byl pohřben v hrobě, který byl vytesán ve skále, a k hrobu byl přivalen kámen. Sobotu zachovávali Židé jako sedmý den týdne, oddělený Bohu. I tuto sobotu zachovali tedy Ježíšovi blízcí den odpočinku a za časného nedělního jitra se s vonnými mastmi vypravili k hrobu nabalzámovat Ježíšovo tělo. Kámen od hrobu byl ale odvalen. "Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly. A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu. Zachvátil je strach a sklonily se tváří k zemi. Ale oni jim řekli: 'Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji, že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát.' Tu se rozpomenuly na jeho slova, vrátily se od hrobu a oznámily to všecko jedenácti učedníkům i všem ostatním." (Evangelium podle Lukáše, 24. kapitola)
Ježíš se pak ještě několik dní zjevoval učedníkům na různých místech. Potom jim přikázal, aby zůstali v Jeruzalémě a počkali, až bude seslán Duch svatý. "Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel. A když upřeně hleděli k nebi za ním, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílém rouchu a řekli: 'Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet.'" (Skutky apoštolů, 1. kapitola) Tak byl zaslíben 2. příchod Ježíše Krista.
Význam Ježíšovy smrti a zmrtvýchvstání
Tím, že Ježíš zemřel na Golgotském kříži, na sebe vzal hříchy tohoto světa. Lidé nejsou schopni žít bez hříchu, nejsou schopni vlastním úsilím dosáhnout spasení, a proto Bůh poslal svého Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Ježíšova oběť byla dokonalá a navždy postačující. Očistil nás svou krví.
Ježíš tak očistil i Tebe. Přijmi jej do svého života. Prvním krokem mohou být čtyři duchovní zákony.
Duch svatý
Ve 'Vyznání víry Apoštolské církve' stojí: "Věříme v Ducha svatého jako Boží osobu, který byl seslán na věřící v den Letnic, což bylo počátkem živé Kristovy církve na zemi, a že Duch svatý působí dodnes ve stejné moci."
Ježíš káže o Duchu svatém
"V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: 'Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, 'proudy živé vody poplynou z jeho nitra', jak praví Písmo.' To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch svatý nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven." (Evangelium podle Jana, 7. kapitola)
Ježíš předpověděl Ducha svatého už za svého života. Předpověděl jej jako osobu, která měla naplnit srdce Ježíšových učedníků a následovníků. V síle Ducha učedníci po Ježíšově smrti kazáli o přicházejícím království nebeském.
Letnice
Toto Otcovo zaslíbení se splnilo o Letnicích. Bible celou událost zachycuje takto: "Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat." (Skutky apoštolů, 2. kapitola)
Ježíš byl již oslaven. Uplynulo přibližně 7 týdnů od jeho zmrtvýchvstání. Splnilo se, co učedníkům slíbil - přijali Ducha svatého. Jejich srdce už nebyla prázdná, ale mohli v moci Ducha vyjít, zvěstovat evangelium - radostnou zvěst o zmrtvýchvstalém Ježíši Kristu - a zakládat první sbory. Duch svatý tak skrze ně působil a vznikala raná církev.
Duch svatý jako Přímluvce
V listu Římanům, 8. kapitole, je napsáno: "Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle." Tento text nabízí zajímavý pohled na osobu Ducha svatého. Duch svatý není jen někdo, kdo naplní srdce člověka a uschopní jej ke službě, evangelizaci a svědectví. Duch svatý je také Přímluvce. Přimlouvá se za nás u Boha Otce, protože mnohdy nevíme, co a jak říci, jak a za co se modlit.
Tělo jako chrám Ducha svatého
"Varujte se smilstva! Žádný jiný hřích, kterého by se člověk dopustil, netýká se jeho těla; kdo se však dopouští smilstva, hřeší proti vlastnímu tělu. Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha." (1. list Korintským, 6. kapitola)
Bible říká, že tělo je chrámem, ve kterém přebývá Duch, a proto bychom se měli některých věcí varovat. Tento verš se dá ale také nesprávně vyložit a učení, které z tohoto výkladu vyjde, pak člověka spíše omezuje, než aby mu dávalo svobodu v Kristu. Příkladem může být až fanatický přístup některých církví k otázkám čistého a nečistého jídla.
Duch svatý dnes
Duch svatý působí i dnes. Skrze jeho mocné působení v lidech, kteří jsou obdarováni jeho mocí, se i dnes na světě dějí různé zázraky uzdravovánía mnoho lidí nachází cestu k Bohu. Toho ale využívá i satan, strůjce a původce všeho zla. Převléká se za dobré věci a přivádí mnoho lidí do záhuby. Proto Ježíš varuje: "Dobrý strom nedává špatné ovoce a špatný strom nedává dobré ovoce. Každý strom se pozná po svém ovoci. Vždyť z trní nesklízejí fíky a z hloží hrozny. Dobrý člověk z dobrého pokladu svého srdce vydává dobré a zlý ze zlého vydává zlé. Jeho ústa mluví, čím srdce přetéká." (Lukášovo evangelium, 6. kapitola) Stromy jsou lidé a ovoce jsou jejich skutky. Pokud člověk koná něco, co nepřivádí ostatní k Bohu, pak jeho smýšlení není z popudu Ducha.
Věcí, které jsou záhadné a mnohdy až paranormální, v poslední době přibývá. Jsou jakýmsi znamením doby konce. Ale to už je na jiné téma - 2. příchod Ježíše Krista.
Duchovní dary
Co jsou duchovní dary
Duchovní dary jsou dary Ducha svatého, které může jako dar Boží milosti obdržet každý křesťan pokřtěný v Duchu svatém. Tyto dary jsou dány církvi ke společnému prospěchu, jsou zjevením Boží moci uprostřed jeho lidu.
"Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; rozdílné služby, ale tentýž Pán; a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech. Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce." (1. list Korintským, 12. kapitola)
Slovo moudrosti
Je mnoho situací s kterými si nevíme rady navzdory svým zkušenostem, inteligenci či vzdělání. Právě v takových chvílích je dar moudrosti velkým pomocníkem, protože Boží moudrost neskonale převyšuje tu naši, lidskou. Bůh tak může vnést řešení do, pro nás, neřešitelné situace.
Slovo poznání
Slovem poznání je chápáno zejména nadpřirozené pochopení, výklad Božího slova.
Dar víry
Každý křesťan "uvěřil" a žije vírou každý den. Zde se však jedná o dar, který dává něco víc. Je to jakási "zvláštní porce víry", spočívající v naprostém vydání se Bohu, poslušnosti spojené s úžasnou vytrvalostí ve službě Bohu i v době pronásledování, prohry, útoků. Někdy tento dar může být spojován s očekáváním (vírou), že Bůh způsobí zjevný zázrak
Dar uzdravování
Křesťanům je zaslíbeno, že Bůh bude vyslýchat jejich modlitby za nemocné. Je možné, aby se každý křesťan modlil za uzdravení druhých lidí a Bůh se k těmto modlitbám skutečně přiznává. Dar uzdravování se však projevuje na jiné úrovni. Skrze člověka s tímto darem jsou lidé uzdravováni v takovém procentu a tak mocným způsobem, že je pro tuto službu nemocnými vyhledáván. (Nejde však v žádném případě o léčitele, protože ti nejsou znovuzrozeni (křesťany) a nepůsobí uzdravení Boží mocí.)
Dar působení mocných činů
Jako výsledek působení tohoto daru můžeme jmenovat vzkříšení z mrtvých, nasycení zástupů Ježíšem několika chleby a rybami, chození po vodě apod.. I dnes jsou svědectví o působení Boha skrze tento dar.
Dar proroctví
Mnozí lidé se domnívají, že proroctví je pouze odhalení budoucnosti, které se následně ukáže jako pravdivé. V Bibli můžeme najít mnoho příkladů takových proroctví (o příchodu Ježíše, vývoji světových dějin apod.) Realita je taková, že proroctví odhalující budoucnost jsou v menšině oproti proroctvím plnícím jiný úkol. V Bibli čteme: "Ten však kdo má prorocký dar, mluví k lidem pro jejich duchovní užitek, napomenutí i povzbuzení." (1. list Korintským 14. kapitola) Obecně mají tedy proroctví účel trojí - budování posluchačů a tím zároveň církve, napomínání (spíše ve smyslu povzbuzení k nápravě než vyhrožování tresty) a potěšování. Každé proroctví není v církvi přijímáno automaticky, ale je rozsuzováno vedením daného společenství (církve) pomocí Božího Slova.
Dar rozlišování duchů
Slouží k rozpoznání duchovního pozadí určitého dění, jevu. Zda za danou skutečností, jednáním člověka stojí Duch svatý nebo naopak síly temnosti. V takovém hodnocení se může běžně uplatnit dobrá znalost Bible, zkušenost, inteligence či jiné schopnosti. Tento dar se ale uplatňuje většinou tam, kde toto vše nestačí případně totálně selhává.
Dar jazyků
"Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkaním." (list Římanům, 8. kapitola) "Nebo modlím-li se jazykem, duch můj se modlí, ale mysl má bez užitku jest. (1. list Korintským 14. kapitola) - Duch svatý se za nás přimlouvá tím nejlepším možným způsobem, aniž bychom se na volbě předmětu modlitby a na modlitbě samotné vědomě podíleli. Můžeme se tak pod vedením Ducha svatého modlit za něco či někoho, aniž bychom znali podrobnosti. Když je křesťan obdarován darem jazyků, tak nerozumí těmto modlitbám, protože se modlí buď cizí řečí, kterou nezná, nebo nebeským jazykem.
Dar výkladu jazyků
Tento dar nám dává porozumět modlitbě v jazyku. Bůh si může použít ve spojení dar jazyků a výkladu jazyků, aby církvi sdělil prorocké slovo.
Zkušenost spasení
Spasení z milosti
V Bibli na několika místech v Novém zákoně stojí, že spasení je dar, který člověku dává Bůh. Mnoho lidí žije v představě, že spasení si lze nějakým způsobem zasloužit. Teologie některých náboženských skupin dokonce říká, že na konci světa bude každý z nás postaven před váhy - na levé misce vah budou naše dobré skutky a na pravé misce naše hříchy. Podle toho, na kterou stranu se pak misky převáží, bude člověk spasen nebo půjde do pekla. Co je ale v Božích očích dobrý (lidský) skutek? V Janově evangeliu 15. kapitole však Ježíš říká: "Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li při mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic." Na základě tohoto Ježíšova výroku pozbývá logika vah smyslu, protože sám Ježíš dává sílu ke každému dobrému dílu. Váhy by tedy nesoudily nás, ale jeho.
Spasení si však nelze zasloužit, je to Boží dar. Je nám dáno z milosti. Představte si následující obraz: Světový rekord ve skoku do výšky je něco málo přes 2 metry. Bůh však řekl člověku, že pro to, aby dosáhl spasení, musí bez tyče přeskočit laťku vysokou 3000 metrů. To člověk nedokáže. Bůh to ví, a tak dal člověku řešení - Ježíše Krista, který za člověka překoná 2999 metrů (= odpuštění hříchů v zástupné smrti na kříži). A ten 1 metr (= přijetí Ježíše Krista do svého srdce) už skočí každý!
Bible říká:
* "Milostí jste spaseni! ... Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit." (List Efezským, 2. kapitola)
* "Věříme přece, že jsme stejně jako oni spaseni milostí Pána Ježíše." (Skutky apoštolů, 15. kapitola)
* "K tomu ti dá sílu Bůh, který nás spasil a povolal svatým povoláním ne pro naše skutky, nýbrž ze svého rozhodnutí a z milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy a nyní zjevil příchodem našeho Spasitele Ježíše Krista." (2. list Timoteovi, 1. kapitola)
* "Toto spasení hledali a po něm se ptali proroci, kteří prorokovali o milosti, která je vám připravena." (1. list Petrův, 1. kapitola)
Člověk tedy potřebuje poznat a prožít:
1. Svou hříšnost a ztracenost ve světle slova Božího
V listu Římanům stojí: "Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy" a "Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu." (3. a 6. kapitola) Bible ukazuje člověku na jeho hřích. Nám všem však ukazuje i cestu ven,
2. Pokání
Pokání zahrnuje celkovou změnu smýšlení člověka a lítost nad svými hříchy a nenávist k nim. Už Jan Křtitel varoval lid: "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské." (Evangelium podle Matouše, 3. kapitola); "Zármutek podle Boží vůle působí pokání ke spáse, a toho není proč litovat." (2. list Korintským, 7. kapitola)
3. Obrácení se ve víře k Bohu, očištění krví Ježíše Krista a Boží ospravedlnění
Když jednou Petr mluvil ke shromáždění věřících, vyzval je také: "Proto čiňte pokání a obraťte se, aby byly smazány vaše hříchy." (Skutky apoštolů, 3. kapitola) Bůh očišťuje ty, kteří k němu volají. Jeho touhou je, aby byl ospravedlněn každý člověk, aby každý člověk volal k Bohu s pokáním. Bůh říká: "Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé." (Zjevení Janovo, 21. kapitola)
4. znovuzrození v Ježíši Kristu - přijetí Božího synovství
Ježíš řekl: "Amen, amen, pravím tobě (Nikodémovi), nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží." (Janovo evangelium, 3. kapitola) Nikodém byl člen židovské rady, farizeus. Zajímal se o Ježíšovo učení. Ježíš mu řekl, že pokud věří v Boha, musí se znovu narodit. Ne po způsobu světa, ale tak, jak to žádá Bůh - z vody a z Ducha (viz dále). Bůh také řekl: "Kdo zvítězí, dostane toto vše; já mu budu Bohem a on mi bude synem." (Zjevení Janovo, 21. kapitola)
5. Křest ve vodě ponořením na základě osobní víry
Když Ježíš odcházel z tohoto světa a posílal do něho své učedníky, řekl jim: "Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal." (Matoušovo evangelium, 28. kapitola) Řekl také: "Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen."
6. Křest v Duchu svatém s biblickým znamením - darem Ducha svatého
Bible na několika místech mluví o křtu v Duchu svatém (viz samostatná kapitola). I tento krok je důležitý na naší cestě k Bohu. S tímto křtem jsou spojeny duchovní dary, které člověk dostává.
7. Naplňování Duchem svatým
V síle a moci Ducha svatého můžeme nést živé Boží slovo ve svědectvích Ježíši Kristu. Když Ježíš opouštěl apoštoly, řekl jim také: "Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země." (Skutky apoštolů, 1. kapitola) Naplňování Duchem svatým je však též zapotřebí k tomu, aby dary Ducha svatého sloužili ke společnému budování církve Kristovy na zemi a k plnění jejího poslání.
Přebývat v Boží blízkosti je úžasná věc. Pokud jsi se rozhodl prožít zkušenost spasení, přečti si Čtyři duchovní zákony. Pomohou ti přijmout Ježíše Krista do tvého srdce.
Církev a její poslání
Církev je společenství věřících, kteří vyznávají Ježíše jako svého osobního Pána a Spasitele. Scházíme se ke společné bohoslužbě a spolu také slavíme jednou za měsíc Večeři Páně. Společenství věřících se vzájemně posiluje a roste v každém dobrém díle.
Církev Kristova v biblickém významu
Toto prohlášení je součástí vyznání víry Apoštolské církve:
1. Hlavou církve je Ježíš Kristus a tvoří ji znovuzrození lidé, kteří žijí pod autoritou Ježíše Krista a jsou spojeni Duchem svatým a Slovem Božím.
2. Byla založena v den Letnic vylitím Ducha svatého na učedníky.
3. Boží vůle je, aby věřící žili v posvěcení skrze krev Ježíše Krista, moc Ducha svatého a poslušnost Božího slova a v neustálém růstu ve víře a nesli ovoce života naplněného Duchem svatým.
4. Podílem věřícíh jsou dary Ducha svatého, které zmocňují k životu a službě v moci Ducha svatého.
5. V odpověď na modlitbu víry Pán nadpřirozeně uzdravuje nemocné.
6. Církev Kristova je obecenství těla a krve Ježíše Krista, což je vyjádřeno slavením památky Večeře Páně podáváním chleba a vína. Přijímat Večeři Páně přísluší jen těm, kteří jsou očištěni a vykoupeni krví Kristovou, a tím připojeni k Jeho církvi.
7. Ve vztahu k ostatním znovuzrozeným křesťanům jsou členové vázáni povinností respektovat zásadu ztotožnění se s viditelnou církví Kristovou.
Církev jako Ježíšova nevěsta
Církev je ve Zjevení Janově několikrát přirovnávána k Ježíšově nevěstě. Například ve 22. kapitole je napsáno: "A Duch i nevěsta praví: 'Přijď!'", v 21. kapitole stojí: "A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha". Ježíš často i v evangeliích používá obraz ženicha a nevěsty, například v Podobenství o deseti družičkách v evangeliu podle Matouše, 25. kapitole.
Církev jako Boží rodina
Církev je vlastně Boží rodina. V dnešní době existuje spousta církví, takže se často nabízí otázka: Která z nich je ta správná? Nejlépe uděláme, pokud se na celou tuto věc podíváme očima Ježíše Krista. Ježíš jistě věděl, že bude v dnešní době na světě tolik církví, ale vždy mluví jen o jediné - o Své nevěstě!! Ježíšova církev není církev Katolická, Apoštolská, Evangelická, Adventistická, Metodistická ...! Ježíšova církev jsou lidé, kteří se rozhodli s Bohem navázat osobní vztah a díky oběti Ježíše Krista na kříži za Jeruzalémem činit pokání ze svých hříchů. Lidem, kteří jsou v této církvi, dává Bůh tato zaslíbení:
* "Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.
* Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.
* Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví
* Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
* Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.
* Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.
* Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.
* Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské." (Evangelium podle Matouše, 5. kapitola)
Také je však varuje:
* "Ale běda vám bohatým, vždyť vám se už potěšení dostalo.
* Běda vám, kdo jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět.
* Běda, kdo se nyní smějete, neboť budete plakat a naříkat." (Evangelium podle Lukáše, 6. kapitola)
Církev jako tělo s údy
Bible mluví na několika místech o církvi jako o tělu, které má mnoho údů. Tím je vyjádřeno, že v každé církvi je mnoho členů a každý z nich má svůj úkol. Ve 12. kapitole listu Římanům stojí: "Jako je v jednom těle mnoho údů a nemají všechny stejný úkol, tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy." List Židům, 10. kapitola, dokonce přikazuje nezanedbávat společenství církve: "Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův."
Církev jako prostředník
V Bibli můžeme číst, že církev byla pověřena Bohem k hlásání radostné zvěsti - evangelia: "Ježíš přistoupil a řekl jim: '... Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, ...'" (Evangelium podle Matouše, 28. kapitola). Je to jeden z hlavních úkolů církve. Proto vznikaly nové sbory, byli oslovováni noví misionáři... Tito lidé potom oslovovali další a ti zase další, a tak vznikala společenství. Společenství lidí různého vzhledu, různé rasy, různých jazyků, různých kultur, různého vzdělání a různého pohlaví. Tyto věci je však nerozdělovaly. Ani dnes nás nerozdělují, všichni jsme spojeni láskou toho, jenž se za nás obětoval.
Proč je tolik církví?
Postupem času se vyvíjely mnohé nové myšlenkové směry, které k původnímu "čistému" křesťanství přidávaly různé jiné názory. Dalo by se říci, že co reformátor, to nová církev, nový myšlenkový proud. Každý takový reformátor přesvědčil určitou skupinu lidí a ti pak založili vlastní církev nebo sektu.
Modlitba
Modlitba je rozhovor s Bohem. Je to jediný, ale zároveň ten nejsnazší prostředek, jak k Bohu mluvit a svěřit mu své touhy, problémy a potřeby. Člověk se může modlit kdekoli a kdykoli, podle Bible neexistuje nic jako vybraná místa, která si činí nárok nazývat se těmi jedinými pravými místy k modlitbě.
Jak se modlit?
Ježíš řekl: "A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen pravím vám, už mají svou odměnu. Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte." (Evangelium podle Matouše, 6. kapitola)
Ježíš nám v tomto textu říká, že zná dopředu naše myšlenky. Ví, jaké jsou naše problémy, trápení, těžkosti a starosti. Vždyť s nimi šel umřít na kříž! Čím spíš nás jich nezbaví!!
Modlitba Páně
Někdy ale nemáme sílu se modlit. Nevíme možná jaká slova volit. Ježíš počítal i s tímto, a proto nás naučil nejhezčí modlitbu na světě, modlitbu Páně známou jako Otčenáš:
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
buď posvěceno tvé jméno.
Přijď tvé království.
Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi.
Náš denní chléb dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm,
kdo se provinili proti nám.
A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého.
(Evangelium podle Matouše, 6. kapitola)
Proč se modlit?
Ježíš jednou vyprávěl svým učedníkům podobenství o soudci a vdově. Je zaznamenáno v Lukášově evangeliu, 18. kapitole: "V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z lidí si nic nedělal. V tom městě byla i vdova, která k němu ustavičně chodila a žádala: 'Zastaň se mne proti mému odpůrci.' Ale on se k tomu dlouho neměl. Potom si však řekl: 'I když se Boha nebojím a z lidí si nic nedělám, dopomohu jí k právu, poněvadž mi nedává pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit a nakonec mě umoří.'" Tento soudce byl člověk. Což tedy teprve Bůh, který nás tak miluje! Z tohoto podobenství je jasně vidět, že pokud k Bohu trpělivě voláme, vyslyší naše prosby, nejsou-li v rozporu s jeho vůlí.
Zaslíbení a napomenutí
Písmo odhaluje mnohá další zaslíbení a napomenutí, týkající se modlitby:
* "Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám." (Janovo evangelium, 15. kapitola)
* "Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou." (Zjevení Janovo, 3. kapitola)
* "Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním." (List Římanům, 8. kapitola)
* "V modlitbách buďte vytrvalí, bděte a děkujte Bohu." (List Koloským, 4. kapitola)
* "Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí! Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Pánu! Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno." (List Jakubův, 5. kapitola)
Modlitby v jazycích
Bible se zmiňuje i o mluvení ve vytržení, v jiných překladech o modlitbách v jazycích. Je to jeden z Duchovních darů.
Křest vodou
Biblický křest
Křest vodou je v Bibli popsán na několika místech. Asi nejvěrnější zachycení tohoto aktu nabízí Bible, když v evangeliích popisuje křest Pána Ježíše Krista.
Několik měsíců předtím, než se narodil Ježíš, narodil se i Jan Křtitel. O Janovi bylo řečeno, že bude "už od mateřského klína naplněn Duchem svatým." Jan kázal lidu, aby činil pokání, odvrátil se od svých hříchů a přijmul křest vodou. Jednoho dne před ním stanul Ježíš. V Bibli je tato událost popsána v 3. kapitole Matoušova evangelia takto: "Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale on mu bránil a říkal: 'Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?' Ježíš mu odpověděl: 'Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všechno, co Bůh žádá.' Tu mu již Jan nebránil. Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas: 'Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.'"
Průběh křtu
V řeckém originále je pro slovo křest použito výrazu baptizó. Jeho význam je cele obmýt nebo také zcela oblít. V textu z Matoušova evangelia je také vidět, že Ježíš z vody vystoupil. Musel v ní tedy předtím být. Z těchto dvou důvodů probíhá křest i v Apoštolské církvi ponořením celého člověka do vody.
Symbolika a vyznání
Věříme také, že s tímto aktem je spjata určitá symbolika. Tím, že je člověk cele ponořen, ze sebe jakoby smývá své staré hříchy a vyznává tak, že již nechce žít starým způsobem života. V 2. kapitole listu Koloským je napsáno: "S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých." Starý, hříšný člověk v nás byl tedy pohřben a z vody již vystupuje nové stvoření.
Smlouva
Křest je také chápán jako smlouva. Tuto myšlenku vyjadřuje i Biblický text listu Římanům 6. kapitoly: "Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom - jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce - i my vstoupili na cestu nového života. Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání."
Kristus za nás, za mne i za Tebe, zemřel na kříži. Nabízí všem život věčný tím, že nám chce odpustit hříchy, pokud jej pozveme do svého srdce. Chce od nás jen rozhodnutí odvrátit se od našeho starého života a vpustit Jeho na první místo do našeho nového života.
Zaslíbení
Pán nám ve své nekonečné milosti a lásce dává také úžasná zaslíbení.
* "Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen." (Markovo evangelium, 16. kapitola)
* "To je předobraz křtu, který nyní zachraňuje vás. Nejde v něm zajisté o odstranění tělesné špíny, nýbrž o dobré svědomí, k němuž se před Bohem zavazujeme - na základě vzkříšení Ježíše Krista, jenž jest na pravici Boží, když vstoupil do nebe a podřídil si anděly a vlády a mocnosti." (1. list Petrův, 3. kapitola)
Křest Duchem svatým
Křest Duchem svatým v Bibli
1. Za života Ježíše Krista
O křtu v Duchu svatém se v Bibli hovoří až v Novém zákoně. Jako první předpovídá tento druh křtu Jan Křtitel, který byl vyslán, aby připravil cestu Ježíši Kristu, Mesiáši, který měl zanedlouho vystoupit a začít kázat o přicházejícím království Božím. Jan o Ježíši řekl: "Já jsem vás křtil vodou, on vás bude křtít Duchem svatým." (Evangelium podle Marka, 1. kapitola)
Ježíš také často kázal o Duchu svatém: "V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: 'Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, 'proudy živé vody poplynou z jeho nitra', jak praví Písmo.' To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch svatý nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven." (Evangelium podle Jana, 7. kapitola)
Když Ježíš po své smrti vystupoval do nebe, aby usedl po pravici Boží, řekl svým učedníkům: "'Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli. Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem svatým, až uplyne těchto několik dní.'" (Skutky apoštolů, 1. kapitola) Nařídil jim tak, aby se až do dne, kdy měl být dán Duch svatý, zdržovali v Jeruzalémě.
2. Letnice
Toto Otcovo zaslíbení se splnilo o Letnicích, kdy byl na učedníky "vylit" Duch svatý. Bible celou událost zachycuje takto: "Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. Byli ohromeni a divili se: 'Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje? Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči: Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané, židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!' Žasli a v rozpacích říkali jeden druhému: 'Co to má znamenat?' Ale jiní říkali s posměškem: 'Jsou opilí!' Tu vystoupil Petr spolu s jedenácti, pozvedl hlas a oslovil je: 'Muži judští a všichni, kdo bydlíte v Jeruzalémě, toto vám chci oznámit, poslouchejte mě pozorně: Tito lidé nejsou, jak se domníváte, opilí - vždyť je teprve devět hodin ráno. Ale děje se, co bylo řečeno ústy proroka Jóele: 'A stane se v posledních dnech, praví Bůh, sešlu svého Ducha na všechny lidi, synové vaši a vaše dcery budou mluvit v prorockém vytržení, vaši mládenci budou mít vidění a vaši starci budou mít sny. I na své služebníky a na své služebnice v oněch dnech sešlu svého Ducha, a budou prorokovat.''" (Skutky apoštolů, 2. kapitola) Učedníci tak dostali sílu Ducha svatého a byli zmocněni v Jeho síle vyjít a kázat okolním městům a národům o zmrtvýchvstalém Ježíši Kristu.
3. V době působení apoštolů
Učedníci ale nebyli jediní, kdo přijal křest v Duchu svatém. Mnoho z těch, kterým kázali o přicházejícím Božím království, se obrátilo a také přijali křest v Duchu svatém.
Ve městě Samaří žil tehdy muž jménem Šimon. Byl to kouzelník a svou magií uváděl v úžas samařský lid. "Když Šimon viděl, že ten, na koho apoštolové vloží ruce, dostává Ducha svatého, nabídl jim peníze a řekl: 'Dejte i mně tu moc, aby Ducha svatého dostal každý, na koho vložím ruce.' Petr mu odpověděl: 'Tvé peníze ať jsou zatraceny i s tebou: Myslil sis, že se Boží dar dá získat za peníze! Tato moc není pro tebe a nemůžeš mít na ní podíl, neboť tvé srdce není upřímné před Bohem. Odvrať se proto od této své ničemnosti a pros Boha; snad ti odpustí, co jsi zamýšlel. Vidím, že jsi pln hořké závisti a v zajetí nepravosti.' Šimon na to řekl: 'Modlete se za mne k Bohu, aby mne nepostihlo nic z toho, o čem jste mluvili." (Skutky apoštolů, 8. kapitola) Ve městě Samaří bylo mnoho lidí pokřtěno Duchem svatým a Šimon to viděl. Průvodním jevem křtu bylo tedy v tomto případě jakési viditelné znamení.
V Cesareji žil muž jménem Kornélius, důstojník Italského pluku. Byl to pohan, ale zbožný člověk. Jednoho dne měl vidění, aby vyslal posly k apoštolu Petrovi a pozval jej k sobě. Učinil to tedy. Když se apoštol Petr jednou v poledne modlil na střeše svého domu, upadl do vytržení mysli. Ve vidění pochopil, že i pohanům má být dán dar Ducha svatého. Na výzvu Ducha sešel dolů, pohostil právě přicházející posly od Kornélia a druhého dne se s nimi vypravil do Cesareje. Zvěstoval Kornéliovi a celému jeho domu radostnou zvěst o Ježíši Kristu. "Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli. Bratří židovského původu, kteří přišli s Petrem, žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha svatého. Vždyť je slyšeli mluvit ve vytržení mysli a velebit Boha. Tu Petr prohlásil: 'Kdo může zabránit, aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého jako my?' A dal pokyn, aby byli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista. Potom jej pozvali, aby u nich zůstal několik dní." (Skutky apoštolů, 10. kapitola) Zde bylo průvodním jevem křtu mluvení v jazycích, Kornélius a celý jeho dům mluvili ve vytržení mysli.
Poslední příklad křtu v Duchu svatém je zaznamenán v 19. kapitole. "Zatímco byl Apollos v Korintě, prošel Pavel hornatým vnitrozemím a přišel do Efezu; tam se setkal s nějakými učedníky. Zeptal se jich: 'Když jste uvěřili, přijali jste Ducha svatého?' Odpověděli mu: 'Vůbec jsme neslyšeli, že je seslán Duch svatý.' Pavel řekl: 'Jakým křtem jste tedy byli pokřtěni?' Oni řekli: 'Křtem Janovým.' Tu jim Pavel prohlásil: 'Jan křtil ty, kteří se odvrátili od svých hříchů, a vybízel lid, aby uvěřili v toho, který přijde po něm - v Ježíše.' Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše. Jakmile na ně Pavel vložil ruce, sestoupil na ně Duch svatý a oni mluvili v prorockém vytržení. Těch mužů bylo asi dvanáct." (Skutky apoštolů, 19. kapitola) Muži, kteří byli pokřtěni, prorokovali.
Křest Duchem svatým a letniční církev
Jako církev letničního typu věříme, že křest v Duchu svatém je doprovázen nějakým průvodním jevem. V Bibli je vidět, že lidé, kterým byl Duch svatý dán, začali buď prorokovat, nebo mluvit jazyky, nebo to byla pozorovatelná událost.
Nejčastěji se setkáváme s darem mluvení novými jazyky, řecký překlad tuto frázi překládá jako "mluvit ve vytržení". Pavel v 1. listu Korintským, 12. kapitole píše: "Usilujte o vyšší dary!" Proto se modlíme i o dar proroctví a ostatní duchovní dary, které jsou rozebrány v kapitole Duchovní dary.
Křest v Duchu svatém dále chápeme jako zkušenost v životě s naším Bohem. Skrze tuto zkušenost je prohlouben náš vztah k Pánu Ježíši a jsme vybaveni Boží mocí ke zvěstování evangelia a činění mocných činů.
Křest Duchem svatým a znovuzrození
Předpokladem pro přijetí křtu v Duchu svatém je znovuzrození člověka. Člověk poznává svou hříšnost, uvědomuje si svou ztracenost, činí pokání, přijímá odpuštění svých hříchů a vin, stává se tak v Božích očích čistý, získává pokoj do srdce a rozhoduje se k plnému odevzdání a následování Ježíše Krista. Znovuzrození a křest v Duchu svatém jsou však 2 události, které sice mohou následovat několik vteřin po sobě, ale někdy se člověk modlí za tento křest několik let.
Večeře Páně
Ježíšova poslední večeře s 12-ti apoštoly
Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: "Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku." Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku." Takto zaznamenává poslední Večeři Páně Bible. Tento text je zaznamenán v 11. kapitole 1. listu do Korintu.
Byla pochmurná noc a Ježíš věděl, že bude brzy zrazen. Poslal dva učedníky do města, aby tam připravili večeři. Řekl jim o horní místnosti domu, ve které měli onu večeři připravit. Byly právě Velikonoce, a proto se jednalo o velikonočního beránka. Učedníci tedy šli, nalezli ve městě vše, o čem jim Ježíš řekl a připravili beránka. Po večeři vzal Ježíš chléb, požehnal jej, lámal a dával učedníkům se slovy: "Vezměte, toto jest mé tělo." Pak vzal kalich, podal jim ho a pili z něho všichni. Řekl učedníkům: "Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá."
Večeře Páně v raném období církve
Po Ježíšově smrti a zmrtvýchvstání se apoštolové rozdělili a vydali se každý jiným směrem. Někteří zůstali v Jeruzalémě, z ostatních se stali první misionáři, kteří nesli židům i pohanům radostnou zvěst o zmrtvýchvstalém Spasiteli světa. Evangelium se postupně dostávalo do všech koutů tehdejšího světa. Vznikala raná církev, založená na evangeliu o Ježíši.
Každý sbor měl ale své problémy, a proto apoštolové používali ke zvěstování evangelia také listy. Některé z nich zůstaly uchovány do dnešní doby a jsou obsaženy v kánonu Nového zákona. Otázku Večeře Páně řeší velmi podrobně 1. list do Korintu. Apoštol Pavel, autor tohoto listu, píše: "Když vy se však shromažďujete, není to už společenství večeře Páně: každý se dá hned do své večeře, a jeden má hlad, druhý se opije." (11. kapitola). Kárá zde církev za to, že se její členové neshromažďují jak řekl Ježíš: "... na mou památku ...", ale že se scházejí ku prospěchu svého břicha. Pavel dále píše, jak by mělo společenství Večeře Páně vypadat.
Večeře Páně dnes
Večeře Páně se slaví ve všech křesťanských církvích i dnes. Na památku Ježíšova ukřižování přijímáme jako křesťané i my v Apoštolské církvi modlitbou požehnané symboly Ježíšova těla a krve - chléb a víno. Tomuto přijímání předchází zkoumání vlastního svědomí, pokání a vyznání hříchů. Apoštol Pavel píše: "Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně. Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije."
V Bibli jsou mnohá zaslíbení, týkající se Večeře Páně:
* "Není kalich požehnání, za nějž děkujeme, účastí na krvi Kristově? A není chléb, který lámeme, účastí na těle Kristově? Protože je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo, neboť všichni máme podíl na jednom chlebu." (1. list Korintským, 10. kapitola)
* "Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou." (Zjevení Janovo, 3. kapitola)
* "Ježíš jim odpověděl: '...Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa.' Židé se mezi sebou přeli: 'Jak nám ten člověk může dát k jídlu své tělo?' Ježíš jim řekl: 'Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne. Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe - ne jako jedli vaši otcové, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, živ bude navěky.'" (Evangelium podle Jana, 6. kapitola)
Věřím v Boha Otce všemohoucího,
stvořitele nebe i země;
i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Pontským Pilátem,
byl ukřižován, umřel a byl pohřben,
sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa,
sedí na pravici Boha Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou,
svatých obcování, hříchů odpuštění,
těla z mrtvých vzkříšení a život věčný.
Amen.
Poselství Bible
Bible, písmo svaté, je často nazývána jako Kniha knih. Toto označení je jistě zcela oprávněné, už proto, že Bible (nebo alespoň její části) byla podle statistik roku 1984 přeložena již do 1745 jazyků, celá nebo jen Nový zákon do 586 jazyků. Kromě toho vznikalo v tomto roce dalších 1159 překladů. Bible se tedy stala nejpřekládanější knihou na celém světě.
Už z toho je vidět, že Bible přináší velmi žádané poselství. Poselství, které žádná jiná kniha nabídnout nemůže. Poselství, které je natolik živé a aktuální, že se k němu i dnes hlásí na celém světě milióny křesťanů. Představuje příběh stvoření, prvních praotců, egyptského zajetí, izraelského království, příběhy Ježíše Krista, jeho apoštolů a jejich působení a mnohé jiné poutavé žalmy, moudrosti, proroctví a písně. V tomto slově Bůh svěřil člověku poznání nezbytné ke spasení.
Ve vyznání víry Apoštolské církve stojí: "Věříme, že Bible - Písmo svaté - je jediným, vdechnutým a neomylným autoritativním slovem Božím. Člověk tedy v jeho světle potřebuje poznat a prožít svou hříšnost a ztracenost." V Písmu také stojí, že "Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. Není tvora, který by se před ním mohl skrýt." (List Židům, 4. kapitola)
Sestavení Bible
Bible je vlastně taková malá knihovna. Obsahuje 66 knih, 39 ve Starém zákoně a 27 v Novém.
Starý zákon začíná pěti knihami Mojžíšovými - Tórou (někdy se těchto pět knih označuje jako Zákon). Latinsky se nazývají Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium. Následuje 12 historických knih: Jozue, Soudců, Rút, 1. a 2. Samuelova, 1. a 2. Královská, 1. a 2. Paralipomenon (letopisů), Ezdráš, Nehemjáš a Ester. Dále jsou zařazeny knihy moudrostí: Jób, Žalmy, Přísloví, Kazatel a Píseň písní. Nakonec jsou ve Starém zákoně knihy proroků, a to čtyř velkých: Izajáš, Jeremjáš (po této knize je ještě zařazen Pláč Jeremjášův), Ezechiel a Daniel; a dvanácti malých proroků: Ozeáš, Jóel, Ámos, Abdijáš, Jonáš, Micheáš, Nahum, Abakuk, Sofonjáš, Ageus, Zachariáš a Malachiáš. Jeruzalémská Bible přidává mezi tyto knihy ještě devět tzv. Deuterokanonických knih neboli apokryfů. Jsou to: Tóbit, Judita, Přídavky ke knize Ester, Šalamounova moudrost, Ecclesiasticus (neboli moudrost Ježíše, syna Sirachova), Barúk, Jeremjášův list, Azarjášova modlitba a píseň tří mladých mužů (přídavky k Danielovi), Zuzana, Bel a drak a 1. a 2. Makabejská.
Nový zákon začíná čtyřmi evangelii - Matouš, Marek, Lukáš (toto evangelium je možno zde na stránkách stáhnout pro program Microsoft Word) a Jan. Následují Skutky apoštolů. Těchto pět knih tvoří historii Nového zákona. Dále jsou zařazeny listy: Římanům, 1. a 2. Korintským, Galatským, Efezským, Filipským, Koloským, zde někdy 1. a 2. list Soluňským, dále listy: 1. a 2. Timoteovi, Titovi, Filemonovi, Židům, Jakubův, 1. a 2. Petrův, 1., 2. a 3. Janův a Judův. Nový zákon uzavírá Zjevení Janovo - Apokalypsa.
Překlady a historie Bible
Starý zákon byl původně sepsán v hebrejštině a aramejštině. Těmito dvěmi jazyky mluvili starověcí Židé. Významným překladem se však stala také Septuaginta, řecký překlad původního textu Starého zákona. Tento překlad potvrzuje původní hebrejské znění.
Dnešní text Nového zákona vychází z mnoha různých starověkých textů. Odvolává se na tisíce řeckých překladů, dále pak na některé důvěryhodné rané překlady do latiny, syrštiny a egyptštiny (koptštiny). Bibličtí badatelé došli postupem času k závěru, že spolehlivost těchto textů lze určit podle jejich stáří a ne podle počtu kopií, do nichž byly texty opsány.
Čeština má dva překlady Starého a Nového zákona - Kralickou Bibli (14. stol.) a Český ekumenický překlad (rok 1985). Existují i některé parafráze, jako například Slovo na cestu.
Bibličtí badatelé měli dlouhou dobu k dispozici jen málo opisů částí Starého zákona, datované navíc asi do 9. až 10. století po Kristu. Až nedávno objevené svitky v kumránských jeskyních prokázaly věrohodnost těchto opisů. Tyto svitky obsahují všechny knihy Starého zákona kromě knihy Ester.
Co se týče Nového zákona, první tištěné vydání je z roku 1516. Jeho autorem je Erasmus Rotterdamský. V 19. století vznikl novodobý překlad Nového zákona do řečtiny, jeho autory byli badatelé Westcott a Hort. Tento překlad vychází ze Syrského a Vatikánského kodexu. Po Westcottově a Hortově době byly objeveny Bodmerovy a Chester-Beattyho papyry. Pomocí těchto papyrů bylo dosaženo ještě přesnějšího znění Nového zákona. Toto znění se zachovalo dodnes.
Historie Bible je také podrobně rozebrána v jedné z prezentací internetové služby Biblenet.
Bible o Bibli
* "Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu." (1. list Timoteovi, 3. kapitola)
* "Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku." (Žalm 119)
* "Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda." (Evangelium podle Jana, 17. kapitola)
* "Proto i my děkujeme Bohu neustále, že jste od nás přijali slovo Boží zvěsti ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží, jímž skutečně jest. Vždyť také projevuje svou sílu ve vás, kteří věříte." (1. list Tesalonickým, 2. kapitola)
* "Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. Není tvora, který by se před ním mohl skrýt." (List Židům, 4. kapitola)
Bůh Otec
Bůh Otec ve Starém zákoně
1. Stvoření
Bůh je Stvořitelem tohoto světa. Podává o tom zprávu první kapitola Genesis.
1. den stořil Bůh světlo a oddělil jej od tmy.
2. den stořil Bůh klenbu uprostřed vod a nazval ji nebem.
3. den nahromadil Bůh vodu na jedno místo, vzniklo tak moře a ukázala se souš. Stvořil také veškerou zeleň.
4. den stořil Bůh slunce a měsíc. Oddělil tak den od noci. Učinil i hvězdy.
5. den stořil Bůh všechny ptáky a ryby a požehnal jim, aby se množili.
6. den stořil Bůh veškerou zemskou zvěř. Stvořil také člověka jako muže a ženu a také jim požehnal, aby se množili.
7. den dokončil Bůh vše, co konal, odpočinul od všeho svého stvořitelského díla.
Mnoho lidí dnes věří, že tento záznam důvěryhodný není, že pravdu má evoluce. Podle evoluce se postupně nižší vývojové formy organismů vyvíjely ve vyšší, až vznikl člověk. Toto tvrzení je ale nepravdivé a dá se vyvrátit. Tak například metoda, kterou vědci používají pro datování starodávných hornin se zakládá na předpokladu, že poločas rozpadu radioaktivních látek v jakékoli zkamenělině je za jakýchkoli podmínek konstantní. Vezme se tedy vzorek horniny, změří se zbytkové množství radioaktivního materiálu a pomocí výpočtu se určí stáří horniny (obvykle vychází na desítky až stovky miliónů let!!). Pokud by to ale byla pravda, byla by na Zemi v době, kdy tu vznikal život, mnohonásobně vyšší radioaktivita, než je jakýkoli organismus schopen vydržet. Dalším tvrzením proti evoluci je fakt, že se nikde nenašly mezičlánky ve vývojových stupních. Pokud měl z krávy vzejít za několik miliónů let například kůň, pak kde je koňokráva nebo alespoň její zkameněliny?
Kompromisem mezi evolucí a Biblí je tzv. teistická evoluce. Jde asi o to, že Bůh sice tvořil svět, ale postupně a použil si k tomu evoluci. Někteří lidé se dokonce ve světle teistické evoluce kloní k názoru, že každý den stvoření proběhl tak, jak je popsán v Bibli, ale netrval jeden den, ale tisíc let. Tato tvrzení jsou ale také mylná. V Bibli stojí, že květiny byly stvořeny třetí den. Pokud by ale třetí den trval například dva milióny let, potom by trval milión let den a milión let by trvala noc, protože v 1. kapitole Genesis stojí: "Byl večer a bylo jitro, den třetí." Den třetí se tedy skládal pouze z JEDNOHO dne a JEDINÉ noci. Květiny by ale nepřežily milión let trvající noc.
Bůh stvořil tento svět. Stačilo mu k tomu 6 dní. A lidé jej systematicky devastují - už 6 tisíciletí. Stvoření je podle výpočtů, založených na přesných Biblických rodokmenech, událost stará přibližně 6000 let.
2. První lidé na Zemi
Starý zákon nejsou jen příběhy lidí, jsou to hlavně veliké zkušenosti s živým Bohem. Bylo by ale zbytečné cokoli psát jen lidským rozumem, protože to, co je psáno v Bibli, je daleko spolehlivější. Předkládám zde tedy k prostudování celou 11. kapitolu listu Židům (odkaz se otevře v novém okně). Lidé, o kterých se zde píše, a jejich vztah k Bohu položili základy k sepsání Starého zákona. Nebyli ale sami. Starý zákon obsahuje také knihy prorocké.
3. Proroci a proroctví
Prorok Ámos ve třetí kapitole své knihy píše: "Neboť Panovník Hospodin (= Bůh Otec) nečiní nic, aniž by zjevil své tajemství svým služebníkům, prorokům."
Bůh opravdu nikdy nezapomněl dopředu oznámit prorokům, co se brzy stane. Všechny prorocké knihy, kterých je ve Starém zákoně 16 a jsou vyjmenovány v kapitole Písmo svaté, obsahují detailní záznamy o tom, jak Bůh prostřednictvím proroků komunikoval s králi, vládci a národy. Bůh se projevoval ale i například skrze Noeho, když vyhlašoval soud nad světem - potopu, skrze Mojžíše, který předpověděl 10 egyptských ran a i skrze mnoho dalších proroků, kteří působili za dnů izraelských a judských králů.
Veliký Bůh ve své nekonečné lásce a milosti nikdy nezapomenul na svůj lid. Zvěstoval mu pokoj i války, nemoc i zdraví, ale hlavně předpověděl příchod Božího Syna - Mesiáše, Ježíše Krista.
Bůh Otec v Novém zákoně
1. Ježíš představuje svého Otce
Několik dní předtím, než byl Ježíš ukřižován, zaznamenává Bible tuto rozmluvu Ježíše s jeho učedníky: "Ježíš mu odpověděl: 'Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli.' Filip mu řekl: 'Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!' Ježíš mu odpověděl: 'Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky! Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci. A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu.'" (Evangelium podle Jana, 14. kapitola) Dále Ježíš také říká, že jeho Otec je větší než on sám. Miluje jej a jedná, jak mu Otec přikazuje.
Z uvedené Biblické pasáže vyplývá, že Otec a Syn tvoří jednotu. K této jednotě je ještě připojen Duch svatý a tak vzniká Boží trojjedinost. Trojjedinost Boží je jedním ze základních kamenů víry téměř všech protestantských církví. Také Apoštolská církev přijala tento věroučný bod.
Ježíš představoval svého Otce také ale i jako milujícího a láskyplného Boha. Vůbec nejhezčím textem, kdy Ježíš v této souvislosti hovoří o svém Otci, je bezesporu oddíl v Janově Evangeliu, 3. kapitole: "Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný."
2. Apoštolové představují Boha
Apoštolové prožili s Ježíšem mnoho času. Ježíš zaslíbil poslání Přímluvce, což se událo o letnicích, kdy na ně byl seslán Duch svatý. Od té chvíle apoštolové dostali sílu Ducha a začali mnohem hlouběji poznávat a prožívat Boží lásku. Bůh k nim promlouval a oni pak Jeho slovo předávali dál. Poznávali Boží lásku a svědčili o ní. V Bibli jsou o tom všem zmínky na mnoha místech, zmíním některá:
* "Králi věků, nepomíjejícímu, neviditelnému, jedinému Bohu buď čest a sláva na věky věků. Amen." (1. list Timoteovi, 1. kapitola)
* "Až mu bude podřízeno všecko, pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil, a tak bude Bůh všecko ve všem." (1. list Korintským, 15. kapitola)
* "Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život." (1. list Janův, 4. kapitola)
* "'Jsi hoden, Pane a Bože náš, přijmout slávu, čest i moc, neboť ty jsi stvořil všechno a tvou vůlí všechno povstalo a jest.'" (Zjevení Janovo, 4. kapitola)
Ježíš Kristus
Ve čtvrtém bodě vyznání víry Apoštolské církve stojí: "Věříme v Božství Ježíše Krista, jeho početí z Ducha svatého, narození z panny Marie, jeho bezhříšné lidství a dokonalý život, ve věčnou postačitelnost jeho smírčí a zástupné smrti na kříži, v jeho zmrtvýchvstání v těle, v jeho nanebevstoupení na pravici Otcovu a v jeho druhý příchod na zem v moci a slávě." Tuto víru vyjadřují též čtyři duchovní zákony. Před čtením těchto čtyř duchovních zákonů je však důležité pochopit smysl Ježíšova působení na této Zemi.
Předpověď Ježíšova narození
Ačkoli s postavou Pána Ježíše Krista je možné setkat se až při čtení Nového zákona, Bůh předpověděl jeho narození již ve starém zákoně. V 7. kapitole prorocké knihy Izajáše je psáno: "Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh)."
Předpověď Ježíšova narození je však obsažena i v prvních kapitolách všech novozákonních evangelií. Asi nejpodrobněji je tomu u Lukáše. V 1. kapitole stojí: "Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do Galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní a řekl: 'Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.' Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: 'Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.' ... Maria řekla andělovi: 'Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?' Anděl jí odpověděl: 'Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.'" Anděl od Boha zde Marii, matce Ježíšově, předpověděl, že bude těhotná. Neměla ale otěhotnět přirozenou cestou. Otcem Ježíše Krista měl být sám Duch svatý. A tak se také stalo.
Narození Ježíše Krista
Ježíšovo narození rozebírá detailně pouze jediné evangelium - Lukášovo. Ve 2. kapitole stojí: "Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. Také Josef se vydal z Galileje, města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. Anděl jim řekl: 'Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.' A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: 'Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.' Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: 'Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.' Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to slyšeli, užasli nad tím, co pastýři vyprávěli. Ale Marie to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. Pastýři se pak navrátili oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno."
Ježíš se narodil v jeslích v Judsku ve městě Davidově, v Betlémě. Zajímavé ale bezesporu je, že nikde v Bibli není zmínka o tom, ve které době se narodil. Můžeme pouze usuzovat, že se narodil okolo roku 0. Nelze tedy s jistotou tvrdit, že se narodil o Vánocích!
Působení Syna Božího na Zemi
4 evangelia zachycují příběh Ježíšova působení na naší Zemi. Napsali je 4 evangelisté - Matouš, Marek, Lukáš a Jan. Ježíš na této zemi konal mnohé zázraky. Uzdravoval nemocné, vracel zrak slepým, sluch hluchým, očišťoval malomocné... Sám prohlašuje: "Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží." (Evangelium podle Lukáše, 7. kapitola)
Ježíš ale nepřišel na tuto Zem jen jako jakýsi "zázračný léčitel", ale hlavně přišel zvěstovat království Boží, které přicházelo na naši Zemi. "Když Ježíš dokončil tato slova, zástupy žasly nad jeho učením; neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich zákoníci." (Evangelium podle Matouše, 7. kapitola) I lidé kolem Ježíše tedy viděli, že On je někdo, kdo má moc! Z Ježíšových slov vyznívala láska, milost a pokoj. Svým přístupem oslovil mnoho lidí.
Ježíš také několikrát předpověděl před svými učedníky svou smrt. "Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen." (Evangelium podle Matouše, 16. kapitola)
Zosnování Ježíšovy smrti
Zákoníci dlouho hledali způsob, jak se nepohodlného Božího posla, který ve svých kázáních často otevřeně vystupoval proti nim, zbavit. Věděli, že mluví pravdu, ale ve své hrdosti se to báli přiznat. "Tu vstoupil satan do Jidáše, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti. Odešel, aby se domluvil s velekněžími a veliteli stráže, že jim ho zradí. Oni se zaradovali a dohodli se, že mu dají peníze. Jidáš s tím souhlasil a hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal, až při tom nebude zástup." (Lukášovo evangelium, 22. kapitola)
Ježíš věděl že bude zrazen. Věděl také o slovu, které bylo řečeno o jeho zrádci: "Ten, který se mnou jí chléb, zvedl proti mně patu." (Evangelium podle Jana, 13. kapitola) Když tedy pojedl s učedníky poslední večeři a umyl jim nohy, řekl: "'Amen, amen, pravím vám, jeden z vás mě zradí.' Učedníci se dívali jeden na druhého v nejistotě, o kom to mluví. Jeden z učedníků, kterého Ježíš miloval, byl u stolu po jeho boku. Na toho se Šimon obrátil a řekl: 'Zeptej se, o kom to mluví!' Ten učedník se naklonil těsně k Ježíšovi a zeptal se: 'Pane, kdo to je?' Ježíš odpověděl: 'Je to ten, pro koho omočím tuto skývu chleba a podám mu ji.' Omočil tedy skývu, vzal ji a dal Jidášovi Iškariotskému, synu Šimonovu. Tehdy, po té skývě vstoupil do něho satan. Ježíš mu řekl: 'Co chceš učinit, učiň hned!' ... Jidáš přijal skývu, a hned vyšel ven. byla noc." (Evangelium podle Jana, 13. kapitola) Šel se dohodnout se zákoníky, že jim ho ještě tu noc zradí.
Zatčení a odsouzení
Ježíš předpověděl svým učedníkům, že od něj tu noc všichni odpadnou. Petr však řekl, že i kdyby ostatní odpadli, i kdyby měl sám s Ježíšem umřít, on rozhodně nezapře svého Pána. Nato mu Ježíš řekl, že ho ještě tu noc třikrát zapře. Přesně to se nakonec stalo.
Ježíš s učedníky pak odešel do zahrady zvané Getsemane. "Ježíš řekl svým učedníkům: 'Počkejte tu, než se pomodlím.' Pak vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a úzkost. I řekl jim: 'Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!' Poodešel od nich, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li možné, minula tato hodina. Řekl: 'Abba, Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš.' Přišel k učedníkům a zastihl je v spánku. Řekl Petrovi: 'Šimone, ty spíš? Nedokázal jsi jedinou hodinu bdít? Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé.' Znovu odešel a modlil se stejnými slovy. 40 A když se vrátil, zastihl je spící; oči se jim zavíraly a nevěděli, co by mu odpověděli. Přišel potřetí a řekl jim: 'Ještě spíte a odpočíváte? Už dost! Přišla hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. Vstaňte, pojďme! Hle, přibližuje se ten, který mě zrazuje.'
Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z Dvanácti. Velekněží, zákoníci a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi. Jeho zrádce s nimi domluvil znamení. Řekl jim: 'Kterého políbím, ten to je; toho zatkněte a pod dozorem odveďte.' Když Jidáš přišel, hned k Ježíšovi přistoupil a řekl: 'Mistře!' a políbil ho. Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho." (Evangelium podle Marka, 14. kapitola)
Ježíš byl souzen. Zákoníci ale dlouho nemohli najít nic na jeho obžalobu. Přicházeli různí křiví svědkové a lživě proti němu svědčili, ale jejich svědectví se rozcházela. Nakonec byl Ježíš odsouzen k ukřižování, protože "Pilát se ho otázal: 'Ty jsi král Židů?' On mu odpověděl: 'Ty sám to říkáš.'" (Evangelium podle Marka, 15. kapitola) Dav si díky tomuto Ježíšovu prohlášení vyžádal na Pilátovi jeho ukřižování.
Celý problém byl vlastně v tom, že Židé nepochopili smysl Izajášova proroctví o Immanueli. Očekávali židovského politického krále, který vysvobodí jejich národ z římské nadvlády. Ježíš však byl Mesiáš, který přišel zvěstovat království Boží (a ne politické) na této Zemi.
Ukřižování a nanebevstoupení
Ježíš byl vyveden za město na místo zvané Golgota. Zde byl také ukřižován. Spolu s ním byli ukřižováni dva zločinci, jeden po jeho pravici a druhý po levici. [3 kříže] "Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: 'To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!' Tu ho ten druhý okřikl: 'Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen ke stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.' A řekl: 'Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.' Ježíš mu odpověděl: 'Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.'" (Evangelium podle Lukáše, 23. kapitola) Je úžasné, že i v této chvíli se Pán vesmíru, kterého lidé ukřižovali, nestaví k lidem zády. Přijímá pokornou prosbu kajícího se hříšníka a zaslibuje mu spasení.
"Bylo už kolem poledne; tu nastala tma po celé zemi až do tří hodin, protože se zatmělo slunce. Chrámová opona se roztrhla vpůli. A Ježíš zvolal mocným hlasem: 'Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.' Po těch slovech skonal. Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: 'Tento člověk byl vskutku spravedlivý.' A ti, kdo se v celých zástupech sešli na tu podívanou, když viděli, co se stalo, odcházeli bijíce se do prsou." (Evangelium podle Lukáše, 23. kapitola)
Byl pátek a začínala sobota. Ježíš byl pohřben v hrobě, který byl vytesán ve skále, a k hrobu byl přivalen kámen. Sobotu zachovávali Židé jako sedmý den týdne, oddělený Bohu. I tuto sobotu zachovali tedy Ježíšovi blízcí den odpočinku a za časného nedělního jitra se s vonnými mastmi vypravili k hrobu nabalzámovat Ježíšovo tělo. Kámen od hrobu byl ale odvalen. "Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly. A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu. Zachvátil je strach a sklonily se tváří k zemi. Ale oni jim řekli: 'Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji, že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát.' Tu se rozpomenuly na jeho slova, vrátily se od hrobu a oznámily to všecko jedenácti učedníkům i všem ostatním." (Evangelium podle Lukáše, 24. kapitola)
Ježíš se pak ještě několik dní zjevoval učedníkům na různých místech. Potom jim přikázal, aby zůstali v Jeruzalémě a počkali, až bude seslán Duch svatý. "Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel. A když upřeně hleděli k nebi za ním, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílém rouchu a řekli: 'Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet.'" (Skutky apoštolů, 1. kapitola) Tak byl zaslíben 2. příchod Ježíše Krista.
Význam Ježíšovy smrti a zmrtvýchvstání
Tím, že Ježíš zemřel na Golgotském kříži, na sebe vzal hříchy tohoto světa. Lidé nejsou schopni žít bez hříchu, nejsou schopni vlastním úsilím dosáhnout spasení, a proto Bůh poslal svého Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Ježíšova oběť byla dokonalá a navždy postačující. Očistil nás svou krví.
Ježíš tak očistil i Tebe. Přijmi jej do svého života. Prvním krokem mohou být čtyři duchovní zákony.
Duch svatý
Ve 'Vyznání víry Apoštolské církve' stojí: "Věříme v Ducha svatého jako Boží osobu, který byl seslán na věřící v den Letnic, což bylo počátkem živé Kristovy církve na zemi, a že Duch svatý působí dodnes ve stejné moci."
Ježíš káže o Duchu svatém
"V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: 'Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, 'proudy živé vody poplynou z jeho nitra', jak praví Písmo.' To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch svatý nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven." (Evangelium podle Jana, 7. kapitola)
Ježíš předpověděl Ducha svatého už za svého života. Předpověděl jej jako osobu, která měla naplnit srdce Ježíšových učedníků a následovníků. V síle Ducha učedníci po Ježíšově smrti kazáli o přicházejícím království nebeském.
Letnice
Toto Otcovo zaslíbení se splnilo o Letnicích. Bible celou událost zachycuje takto: "Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat." (Skutky apoštolů, 2. kapitola)
Ježíš byl již oslaven. Uplynulo přibližně 7 týdnů od jeho zmrtvýchvstání. Splnilo se, co učedníkům slíbil - přijali Ducha svatého. Jejich srdce už nebyla prázdná, ale mohli v moci Ducha vyjít, zvěstovat evangelium - radostnou zvěst o zmrtvýchvstalém Ježíši Kristu - a zakládat první sbory. Duch svatý tak skrze ně působil a vznikala raná církev.
Duch svatý jako Přímluvce
V listu Římanům, 8. kapitole, je napsáno: "Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle." Tento text nabízí zajímavý pohled na osobu Ducha svatého. Duch svatý není jen někdo, kdo naplní srdce člověka a uschopní jej ke službě, evangelizaci a svědectví. Duch svatý je také Přímluvce. Přimlouvá se za nás u Boha Otce, protože mnohdy nevíme, co a jak říci, jak a za co se modlit.
Tělo jako chrám Ducha svatého
"Varujte se smilstva! Žádný jiný hřích, kterého by se člověk dopustil, netýká se jeho těla; kdo se však dopouští smilstva, hřeší proti vlastnímu tělu. Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha." (1. list Korintským, 6. kapitola)
Bible říká, že tělo je chrámem, ve kterém přebývá Duch, a proto bychom se měli některých věcí varovat. Tento verš se dá ale také nesprávně vyložit a učení, které z tohoto výkladu vyjde, pak člověka spíše omezuje, než aby mu dávalo svobodu v Kristu. Příkladem může být až fanatický přístup některých církví k otázkám čistého a nečistého jídla.
Duch svatý dnes
Duch svatý působí i dnes. Skrze jeho mocné působení v lidech, kteří jsou obdarováni jeho mocí, se i dnes na světě dějí různé zázraky uzdravovánía mnoho lidí nachází cestu k Bohu. Toho ale využívá i satan, strůjce a původce všeho zla. Převléká se za dobré věci a přivádí mnoho lidí do záhuby. Proto Ježíš varuje: "Dobrý strom nedává špatné ovoce a špatný strom nedává dobré ovoce. Každý strom se pozná po svém ovoci. Vždyť z trní nesklízejí fíky a z hloží hrozny. Dobrý člověk z dobrého pokladu svého srdce vydává dobré a zlý ze zlého vydává zlé. Jeho ústa mluví, čím srdce přetéká." (Lukášovo evangelium, 6. kapitola) Stromy jsou lidé a ovoce jsou jejich skutky. Pokud člověk koná něco, co nepřivádí ostatní k Bohu, pak jeho smýšlení není z popudu Ducha.
Věcí, které jsou záhadné a mnohdy až paranormální, v poslední době přibývá. Jsou jakýmsi znamením doby konce. Ale to už je na jiné téma - 2. příchod Ježíše Krista.
Duchovní dary
Co jsou duchovní dary
Duchovní dary jsou dary Ducha svatého, které může jako dar Boží milosti obdržet každý křesťan pokřtěný v Duchu svatém. Tyto dary jsou dány církvi ke společnému prospěchu, jsou zjevením Boží moci uprostřed jeho lidu.
"Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; rozdílné služby, ale tentýž Pán; a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech. Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce." (1. list Korintským, 12. kapitola)
Slovo moudrosti
Je mnoho situací s kterými si nevíme rady navzdory svým zkušenostem, inteligenci či vzdělání. Právě v takových chvílích je dar moudrosti velkým pomocníkem, protože Boží moudrost neskonale převyšuje tu naši, lidskou. Bůh tak může vnést řešení do, pro nás, neřešitelné situace.
Slovo poznání
Slovem poznání je chápáno zejména nadpřirozené pochopení, výklad Božího slova.
Dar víry
Každý křesťan "uvěřil" a žije vírou každý den. Zde se však jedná o dar, který dává něco víc. Je to jakási "zvláštní porce víry", spočívající v naprostém vydání se Bohu, poslušnosti spojené s úžasnou vytrvalostí ve službě Bohu i v době pronásledování, prohry, útoků. Někdy tento dar může být spojován s očekáváním (vírou), že Bůh způsobí zjevný zázrak
Dar uzdravování
Křesťanům je zaslíbeno, že Bůh bude vyslýchat jejich modlitby za nemocné. Je možné, aby se každý křesťan modlil za uzdravení druhých lidí a Bůh se k těmto modlitbám skutečně přiznává. Dar uzdravování se však projevuje na jiné úrovni. Skrze člověka s tímto darem jsou lidé uzdravováni v takovém procentu a tak mocným způsobem, že je pro tuto službu nemocnými vyhledáván. (Nejde však v žádném případě o léčitele, protože ti nejsou znovuzrozeni (křesťany) a nepůsobí uzdravení Boží mocí.)
Dar působení mocných činů
Jako výsledek působení tohoto daru můžeme jmenovat vzkříšení z mrtvých, nasycení zástupů Ježíšem několika chleby a rybami, chození po vodě apod.. I dnes jsou svědectví o působení Boha skrze tento dar.
Dar proroctví
Mnozí lidé se domnívají, že proroctví je pouze odhalení budoucnosti, které se následně ukáže jako pravdivé. V Bibli můžeme najít mnoho příkladů takových proroctví (o příchodu Ježíše, vývoji světových dějin apod.) Realita je taková, že proroctví odhalující budoucnost jsou v menšině oproti proroctvím plnícím jiný úkol. V Bibli čteme: "Ten však kdo má prorocký dar, mluví k lidem pro jejich duchovní užitek, napomenutí i povzbuzení." (1. list Korintským 14. kapitola) Obecně mají tedy proroctví účel trojí - budování posluchačů a tím zároveň církve, napomínání (spíše ve smyslu povzbuzení k nápravě než vyhrožování tresty) a potěšování. Každé proroctví není v církvi přijímáno automaticky, ale je rozsuzováno vedením daného společenství (církve) pomocí Božího Slova.
Dar rozlišování duchů
Slouží k rozpoznání duchovního pozadí určitého dění, jevu. Zda za danou skutečností, jednáním člověka stojí Duch svatý nebo naopak síly temnosti. V takovém hodnocení se může běžně uplatnit dobrá znalost Bible, zkušenost, inteligence či jiné schopnosti. Tento dar se ale uplatňuje většinou tam, kde toto vše nestačí případně totálně selhává.
Dar jazyků
"Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkaním." (list Římanům, 8. kapitola) "Nebo modlím-li se jazykem, duch můj se modlí, ale mysl má bez užitku jest. (1. list Korintským 14. kapitola) - Duch svatý se za nás přimlouvá tím nejlepším možným způsobem, aniž bychom se na volbě předmětu modlitby a na modlitbě samotné vědomě podíleli. Můžeme se tak pod vedením Ducha svatého modlit za něco či někoho, aniž bychom znali podrobnosti. Když je křesťan obdarován darem jazyků, tak nerozumí těmto modlitbám, protože se modlí buď cizí řečí, kterou nezná, nebo nebeským jazykem.
Dar výkladu jazyků
Tento dar nám dává porozumět modlitbě v jazyku. Bůh si může použít ve spojení dar jazyků a výkladu jazyků, aby církvi sdělil prorocké slovo.
Zkušenost spasení
Spasení z milosti
V Bibli na několika místech v Novém zákoně stojí, že spasení je dar, který člověku dává Bůh. Mnoho lidí žije v představě, že spasení si lze nějakým způsobem zasloužit. Teologie některých náboženských skupin dokonce říká, že na konci světa bude každý z nás postaven před váhy - na levé misce vah budou naše dobré skutky a na pravé misce naše hříchy. Podle toho, na kterou stranu se pak misky převáží, bude člověk spasen nebo půjde do pekla. Co je ale v Božích očích dobrý (lidský) skutek? V Janově evangeliu 15. kapitole však Ježíš říká: "Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li při mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic." Na základě tohoto Ježíšova výroku pozbývá logika vah smyslu, protože sám Ježíš dává sílu ke každému dobrému dílu. Váhy by tedy nesoudily nás, ale jeho.
Spasení si však nelze zasloužit, je to Boží dar. Je nám dáno z milosti. Představte si následující obraz: Světový rekord ve skoku do výšky je něco málo přes 2 metry. Bůh však řekl člověku, že pro to, aby dosáhl spasení, musí bez tyče přeskočit laťku vysokou 3000 metrů. To člověk nedokáže. Bůh to ví, a tak dal člověku řešení - Ježíše Krista, který za člověka překoná 2999 metrů (= odpuštění hříchů v zástupné smrti na kříži). A ten 1 metr (= přijetí Ježíše Krista do svého srdce) už skočí každý!
Bible říká:
* "Milostí jste spaseni! ... Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit." (List Efezským, 2. kapitola)
* "Věříme přece, že jsme stejně jako oni spaseni milostí Pána Ježíše." (Skutky apoštolů, 15. kapitola)
* "K tomu ti dá sílu Bůh, který nás spasil a povolal svatým povoláním ne pro naše skutky, nýbrž ze svého rozhodnutí a z milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy a nyní zjevil příchodem našeho Spasitele Ježíše Krista." (2. list Timoteovi, 1. kapitola)
* "Toto spasení hledali a po něm se ptali proroci, kteří prorokovali o milosti, která je vám připravena." (1. list Petrův, 1. kapitola)
Člověk tedy potřebuje poznat a prožít:
1. Svou hříšnost a ztracenost ve světle slova Božího
V listu Římanům stojí: "Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy" a "Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu." (3. a 6. kapitola) Bible ukazuje člověku na jeho hřích. Nám všem však ukazuje i cestu ven,
2. Pokání
Pokání zahrnuje celkovou změnu smýšlení člověka a lítost nad svými hříchy a nenávist k nim. Už Jan Křtitel varoval lid: "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské." (Evangelium podle Matouše, 3. kapitola); "Zármutek podle Boží vůle působí pokání ke spáse, a toho není proč litovat." (2. list Korintským, 7. kapitola)
3. Obrácení se ve víře k Bohu, očištění krví Ježíše Krista a Boží ospravedlnění
Když jednou Petr mluvil ke shromáždění věřících, vyzval je také: "Proto čiňte pokání a obraťte se, aby byly smazány vaše hříchy." (Skutky apoštolů, 3. kapitola) Bůh očišťuje ty, kteří k němu volají. Jeho touhou je, aby byl ospravedlněn každý člověk, aby každý člověk volal k Bohu s pokáním. Bůh říká: "Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé." (Zjevení Janovo, 21. kapitola)
4. znovuzrození v Ježíši Kristu - přijetí Božího synovství
Ježíš řekl: "Amen, amen, pravím tobě (Nikodémovi), nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží." (Janovo evangelium, 3. kapitola) Nikodém byl člen židovské rady, farizeus. Zajímal se o Ježíšovo učení. Ježíš mu řekl, že pokud věří v Boha, musí se znovu narodit. Ne po způsobu světa, ale tak, jak to žádá Bůh - z vody a z Ducha (viz dále). Bůh také řekl: "Kdo zvítězí, dostane toto vše; já mu budu Bohem a on mi bude synem." (Zjevení Janovo, 21. kapitola)
5. Křest ve vodě ponořením na základě osobní víry
Když Ježíš odcházel z tohoto světa a posílal do něho své učedníky, řekl jim: "Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal." (Matoušovo evangelium, 28. kapitola) Řekl také: "Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen."
6. Křest v Duchu svatém s biblickým znamením - darem Ducha svatého
Bible na několika místech mluví o křtu v Duchu svatém (viz samostatná kapitola). I tento krok je důležitý na naší cestě k Bohu. S tímto křtem jsou spojeny duchovní dary, které člověk dostává.
7. Naplňování Duchem svatým
V síle a moci Ducha svatého můžeme nést živé Boží slovo ve svědectvích Ježíši Kristu. Když Ježíš opouštěl apoštoly, řekl jim také: "Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země." (Skutky apoštolů, 1. kapitola) Naplňování Duchem svatým je však též zapotřebí k tomu, aby dary Ducha svatého sloužili ke společnému budování církve Kristovy na zemi a k plnění jejího poslání.
Přebývat v Boží blízkosti je úžasná věc. Pokud jsi se rozhodl prožít zkušenost spasení, přečti si Čtyři duchovní zákony. Pomohou ti přijmout Ježíše Krista do tvého srdce.
Církev a její poslání
Církev je společenství věřících, kteří vyznávají Ježíše jako svého osobního Pána a Spasitele. Scházíme se ke společné bohoslužbě a spolu také slavíme jednou za měsíc Večeři Páně. Společenství věřících se vzájemně posiluje a roste v každém dobrém díle.
Církev Kristova v biblickém významu
Toto prohlášení je součástí vyznání víry Apoštolské církve:
1. Hlavou církve je Ježíš Kristus a tvoří ji znovuzrození lidé, kteří žijí pod autoritou Ježíše Krista a jsou spojeni Duchem svatým a Slovem Božím.
2. Byla založena v den Letnic vylitím Ducha svatého na učedníky.
3. Boží vůle je, aby věřící žili v posvěcení skrze krev Ježíše Krista, moc Ducha svatého a poslušnost Božího slova a v neustálém růstu ve víře a nesli ovoce života naplněného Duchem svatým.
4. Podílem věřícíh jsou dary Ducha svatého, které zmocňují k životu a službě v moci Ducha svatého.
5. V odpověď na modlitbu víry Pán nadpřirozeně uzdravuje nemocné.
6. Církev Kristova je obecenství těla a krve Ježíše Krista, což je vyjádřeno slavením památky Večeře Páně podáváním chleba a vína. Přijímat Večeři Páně přísluší jen těm, kteří jsou očištěni a vykoupeni krví Kristovou, a tím připojeni k Jeho církvi.
7. Ve vztahu k ostatním znovuzrozeným křesťanům jsou členové vázáni povinností respektovat zásadu ztotožnění se s viditelnou církví Kristovou.
Církev jako Ježíšova nevěsta
Církev je ve Zjevení Janově několikrát přirovnávána k Ježíšově nevěstě. Například ve 22. kapitole je napsáno: "A Duch i nevěsta praví: 'Přijď!'", v 21. kapitole stojí: "A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha". Ježíš často i v evangeliích používá obraz ženicha a nevěsty, například v Podobenství o deseti družičkách v evangeliu podle Matouše, 25. kapitole.
Církev jako Boží rodina
Církev je vlastně Boží rodina. V dnešní době existuje spousta církví, takže se často nabízí otázka: Která z nich je ta správná? Nejlépe uděláme, pokud se na celou tuto věc podíváme očima Ježíše Krista. Ježíš jistě věděl, že bude v dnešní době na světě tolik církví, ale vždy mluví jen o jediné - o Své nevěstě!! Ježíšova církev není církev Katolická, Apoštolská, Evangelická, Adventistická, Metodistická ...! Ježíšova církev jsou lidé, kteří se rozhodli s Bohem navázat osobní vztah a díky oběti Ježíše Krista na kříži za Jeruzalémem činit pokání ze svých hříchů. Lidem, kteří jsou v této církvi, dává Bůh tato zaslíbení:
* "Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.
* Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.
* Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví
* Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
* Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.
* Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.
* Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.
* Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské." (Evangelium podle Matouše, 5. kapitola)
Také je však varuje:
* "Ale běda vám bohatým, vždyť vám se už potěšení dostalo.
* Běda vám, kdo jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět.
* Běda, kdo se nyní smějete, neboť budete plakat a naříkat." (Evangelium podle Lukáše, 6. kapitola)
Církev jako tělo s údy
Bible mluví na několika místech o církvi jako o tělu, které má mnoho údů. Tím je vyjádřeno, že v každé církvi je mnoho členů a každý z nich má svůj úkol. Ve 12. kapitole listu Římanům stojí: "Jako je v jednom těle mnoho údů a nemají všechny stejný úkol, tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy." List Židům, 10. kapitola, dokonce přikazuje nezanedbávat společenství církve: "Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův."
Církev jako prostředník
V Bibli můžeme číst, že církev byla pověřena Bohem k hlásání radostné zvěsti - evangelia: "Ježíš přistoupil a řekl jim: '... Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, ...'" (Evangelium podle Matouše, 28. kapitola). Je to jeden z hlavních úkolů církve. Proto vznikaly nové sbory, byli oslovováni noví misionáři... Tito lidé potom oslovovali další a ti zase další, a tak vznikala společenství. Společenství lidí různého vzhledu, různé rasy, různých jazyků, různých kultur, různého vzdělání a různého pohlaví. Tyto věci je však nerozdělovaly. Ani dnes nás nerozdělují, všichni jsme spojeni láskou toho, jenž se za nás obětoval.
Proč je tolik církví?
Postupem času se vyvíjely mnohé nové myšlenkové směry, které k původnímu "čistému" křesťanství přidávaly různé jiné názory. Dalo by se říci, že co reformátor, to nová církev, nový myšlenkový proud. Každý takový reformátor přesvědčil určitou skupinu lidí a ti pak založili vlastní církev nebo sektu.
Modlitba
Modlitba je rozhovor s Bohem. Je to jediný, ale zároveň ten nejsnazší prostředek, jak k Bohu mluvit a svěřit mu své touhy, problémy a potřeby. Člověk se může modlit kdekoli a kdykoli, podle Bible neexistuje nic jako vybraná místa, která si činí nárok nazývat se těmi jedinými pravými místy k modlitbě.
Jak se modlit?
Ježíš řekl: "A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen pravím vám, už mají svou odměnu. Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte." (Evangelium podle Matouše, 6. kapitola)
Ježíš nám v tomto textu říká, že zná dopředu naše myšlenky. Ví, jaké jsou naše problémy, trápení, těžkosti a starosti. Vždyť s nimi šel umřít na kříž! Čím spíš nás jich nezbaví!!
Modlitba Páně
Někdy ale nemáme sílu se modlit. Nevíme možná jaká slova volit. Ježíš počítal i s tímto, a proto nás naučil nejhezčí modlitbu na světě, modlitbu Páně známou jako Otčenáš:
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
buď posvěceno tvé jméno.
Přijď tvé království.
Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi.
Náš denní chléb dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm,
kdo se provinili proti nám.
A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého.
(Evangelium podle Matouše, 6. kapitola)
Proč se modlit?
Ježíš jednou vyprávěl svým učedníkům podobenství o soudci a vdově. Je zaznamenáno v Lukášově evangeliu, 18. kapitole: "V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z lidí si nic nedělal. V tom městě byla i vdova, která k němu ustavičně chodila a žádala: 'Zastaň se mne proti mému odpůrci.' Ale on se k tomu dlouho neměl. Potom si však řekl: 'I když se Boha nebojím a z lidí si nic nedělám, dopomohu jí k právu, poněvadž mi nedává pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit a nakonec mě umoří.'" Tento soudce byl člověk. Což tedy teprve Bůh, který nás tak miluje! Z tohoto podobenství je jasně vidět, že pokud k Bohu trpělivě voláme, vyslyší naše prosby, nejsou-li v rozporu s jeho vůlí.
Zaslíbení a napomenutí
Písmo odhaluje mnohá další zaslíbení a napomenutí, týkající se modlitby:
* "Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám." (Janovo evangelium, 15. kapitola)
* "Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou." (Zjevení Janovo, 3. kapitola)
* "Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním." (List Římanům, 8. kapitola)
* "V modlitbách buďte vytrvalí, bděte a děkujte Bohu." (List Koloským, 4. kapitola)
* "Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí! Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Pánu! Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno." (List Jakubův, 5. kapitola)
Modlitby v jazycích
Bible se zmiňuje i o mluvení ve vytržení, v jiných překladech o modlitbách v jazycích. Je to jeden z Duchovních darů.
Křest vodou
Biblický křest
Křest vodou je v Bibli popsán na několika místech. Asi nejvěrnější zachycení tohoto aktu nabízí Bible, když v evangeliích popisuje křest Pána Ježíše Krista.
Několik měsíců předtím, než se narodil Ježíš, narodil se i Jan Křtitel. O Janovi bylo řečeno, že bude "už od mateřského klína naplněn Duchem svatým." Jan kázal lidu, aby činil pokání, odvrátil se od svých hříchů a přijmul křest vodou. Jednoho dne před ním stanul Ježíš. V Bibli je tato událost popsána v 3. kapitole Matoušova evangelia takto: "Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale on mu bránil a říkal: 'Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?' Ježíš mu odpověděl: 'Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všechno, co Bůh žádá.' Tu mu již Jan nebránil. Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas: 'Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.'"
Průběh křtu
V řeckém originále je pro slovo křest použito výrazu baptizó. Jeho význam je cele obmýt nebo také zcela oblít. V textu z Matoušova evangelia je také vidět, že Ježíš z vody vystoupil. Musel v ní tedy předtím být. Z těchto dvou důvodů probíhá křest i v Apoštolské církvi ponořením celého člověka do vody.
Symbolika a vyznání
Věříme také, že s tímto aktem je spjata určitá symbolika. Tím, že je člověk cele ponořen, ze sebe jakoby smývá své staré hříchy a vyznává tak, že již nechce žít starým způsobem života. V 2. kapitole listu Koloským je napsáno: "S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých." Starý, hříšný člověk v nás byl tedy pohřben a z vody již vystupuje nové stvoření.
Smlouva
Křest je také chápán jako smlouva. Tuto myšlenku vyjadřuje i Biblický text listu Římanům 6. kapitoly: "Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom - jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce - i my vstoupili na cestu nového života. Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání."
Kristus za nás, za mne i za Tebe, zemřel na kříži. Nabízí všem život věčný tím, že nám chce odpustit hříchy, pokud jej pozveme do svého srdce. Chce od nás jen rozhodnutí odvrátit se od našeho starého života a vpustit Jeho na první místo do našeho nového života.
Zaslíbení
Pán nám ve své nekonečné milosti a lásce dává také úžasná zaslíbení.
* "Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen." (Markovo evangelium, 16. kapitola)
* "To je předobraz křtu, který nyní zachraňuje vás. Nejde v něm zajisté o odstranění tělesné špíny, nýbrž o dobré svědomí, k němuž se před Bohem zavazujeme - na základě vzkříšení Ježíše Krista, jenž jest na pravici Boží, když vstoupil do nebe a podřídil si anděly a vlády a mocnosti." (1. list Petrův, 3. kapitola)
Křest Duchem svatým
Křest Duchem svatým v Bibli
1. Za života Ježíše Krista
O křtu v Duchu svatém se v Bibli hovoří až v Novém zákoně. Jako první předpovídá tento druh křtu Jan Křtitel, který byl vyslán, aby připravil cestu Ježíši Kristu, Mesiáši, který měl zanedlouho vystoupit a začít kázat o přicházejícím království Božím. Jan o Ježíši řekl: "Já jsem vás křtil vodou, on vás bude křtít Duchem svatým." (Evangelium podle Marka, 1. kapitola)
Ježíš také často kázal o Duchu svatém: "V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: 'Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, 'proudy živé vody poplynou z jeho nitra', jak praví Písmo.' To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch svatý nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven." (Evangelium podle Jana, 7. kapitola)
Když Ježíš po své smrti vystupoval do nebe, aby usedl po pravici Boží, řekl svým učedníkům: "'Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli. Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem svatým, až uplyne těchto několik dní.'" (Skutky apoštolů, 1. kapitola) Nařídil jim tak, aby se až do dne, kdy měl být dán Duch svatý, zdržovali v Jeruzalémě.
2. Letnice
Toto Otcovo zaslíbení se splnilo o Letnicích, kdy byl na učedníky "vylit" Duch svatý. Bible celou událost zachycuje takto: "Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. Byli ohromeni a divili se: 'Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje? Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči: Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané, židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!' Žasli a v rozpacích říkali jeden druhému: 'Co to má znamenat?' Ale jiní říkali s posměškem: 'Jsou opilí!' Tu vystoupil Petr spolu s jedenácti, pozvedl hlas a oslovil je: 'Muži judští a všichni, kdo bydlíte v Jeruzalémě, toto vám chci oznámit, poslouchejte mě pozorně: Tito lidé nejsou, jak se domníváte, opilí - vždyť je teprve devět hodin ráno. Ale děje se, co bylo řečeno ústy proroka Jóele: 'A stane se v posledních dnech, praví Bůh, sešlu svého Ducha na všechny lidi, synové vaši a vaše dcery budou mluvit v prorockém vytržení, vaši mládenci budou mít vidění a vaši starci budou mít sny. I na své služebníky a na své služebnice v oněch dnech sešlu svého Ducha, a budou prorokovat.''" (Skutky apoštolů, 2. kapitola) Učedníci tak dostali sílu Ducha svatého a byli zmocněni v Jeho síle vyjít a kázat okolním městům a národům o zmrtvýchvstalém Ježíši Kristu.
3. V době působení apoštolů
Učedníci ale nebyli jediní, kdo přijal křest v Duchu svatém. Mnoho z těch, kterým kázali o přicházejícím Božím království, se obrátilo a také přijali křest v Duchu svatém.
Ve městě Samaří žil tehdy muž jménem Šimon. Byl to kouzelník a svou magií uváděl v úžas samařský lid. "Když Šimon viděl, že ten, na koho apoštolové vloží ruce, dostává Ducha svatého, nabídl jim peníze a řekl: 'Dejte i mně tu moc, aby Ducha svatého dostal každý, na koho vložím ruce.' Petr mu odpověděl: 'Tvé peníze ať jsou zatraceny i s tebou: Myslil sis, že se Boží dar dá získat za peníze! Tato moc není pro tebe a nemůžeš mít na ní podíl, neboť tvé srdce není upřímné před Bohem. Odvrať se proto od této své ničemnosti a pros Boha; snad ti odpustí, co jsi zamýšlel. Vidím, že jsi pln hořké závisti a v zajetí nepravosti.' Šimon na to řekl: 'Modlete se za mne k Bohu, aby mne nepostihlo nic z toho, o čem jste mluvili." (Skutky apoštolů, 8. kapitola) Ve městě Samaří bylo mnoho lidí pokřtěno Duchem svatým a Šimon to viděl. Průvodním jevem křtu bylo tedy v tomto případě jakési viditelné znamení.
V Cesareji žil muž jménem Kornélius, důstojník Italského pluku. Byl to pohan, ale zbožný člověk. Jednoho dne měl vidění, aby vyslal posly k apoštolu Petrovi a pozval jej k sobě. Učinil to tedy. Když se apoštol Petr jednou v poledne modlil na střeše svého domu, upadl do vytržení mysli. Ve vidění pochopil, že i pohanům má být dán dar Ducha svatého. Na výzvu Ducha sešel dolů, pohostil právě přicházející posly od Kornélia a druhého dne se s nimi vypravil do Cesareje. Zvěstoval Kornéliovi a celému jeho domu radostnou zvěst o Ježíši Kristu. "Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli. Bratří židovského původu, kteří přišli s Petrem, žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha svatého. Vždyť je slyšeli mluvit ve vytržení mysli a velebit Boha. Tu Petr prohlásil: 'Kdo může zabránit, aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého jako my?' A dal pokyn, aby byli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista. Potom jej pozvali, aby u nich zůstal několik dní." (Skutky apoštolů, 10. kapitola) Zde bylo průvodním jevem křtu mluvení v jazycích, Kornélius a celý jeho dům mluvili ve vytržení mysli.
Poslední příklad křtu v Duchu svatém je zaznamenán v 19. kapitole. "Zatímco byl Apollos v Korintě, prošel Pavel hornatým vnitrozemím a přišel do Efezu; tam se setkal s nějakými učedníky. Zeptal se jich: 'Když jste uvěřili, přijali jste Ducha svatého?' Odpověděli mu: 'Vůbec jsme neslyšeli, že je seslán Duch svatý.' Pavel řekl: 'Jakým křtem jste tedy byli pokřtěni?' Oni řekli: 'Křtem Janovým.' Tu jim Pavel prohlásil: 'Jan křtil ty, kteří se odvrátili od svých hříchů, a vybízel lid, aby uvěřili v toho, který přijde po něm - v Ježíše.' Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše. Jakmile na ně Pavel vložil ruce, sestoupil na ně Duch svatý a oni mluvili v prorockém vytržení. Těch mužů bylo asi dvanáct." (Skutky apoštolů, 19. kapitola) Muži, kteří byli pokřtěni, prorokovali.
Křest Duchem svatým a letniční církev
Jako církev letničního typu věříme, že křest v Duchu svatém je doprovázen nějakým průvodním jevem. V Bibli je vidět, že lidé, kterým byl Duch svatý dán, začali buď prorokovat, nebo mluvit jazyky, nebo to byla pozorovatelná událost.
Nejčastěji se setkáváme s darem mluvení novými jazyky, řecký překlad tuto frázi překládá jako "mluvit ve vytržení". Pavel v 1. listu Korintským, 12. kapitole píše: "Usilujte o vyšší dary!" Proto se modlíme i o dar proroctví a ostatní duchovní dary, které jsou rozebrány v kapitole Duchovní dary.
Křest v Duchu svatém dále chápeme jako zkušenost v životě s naším Bohem. Skrze tuto zkušenost je prohlouben náš vztah k Pánu Ježíši a jsme vybaveni Boží mocí ke zvěstování evangelia a činění mocných činů.
Křest Duchem svatým a znovuzrození
Předpokladem pro přijetí křtu v Duchu svatém je znovuzrození člověka. Člověk poznává svou hříšnost, uvědomuje si svou ztracenost, činí pokání, přijímá odpuštění svých hříchů a vin, stává se tak v Božích očích čistý, získává pokoj do srdce a rozhoduje se k plnému odevzdání a následování Ježíše Krista. Znovuzrození a křest v Duchu svatém jsou však 2 události, které sice mohou následovat několik vteřin po sobě, ale někdy se člověk modlí za tento křest několik let.
Večeře Páně
Ježíšova poslední večeře s 12-ti apoštoly
Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: "Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku." Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku." Takto zaznamenává poslední Večeři Páně Bible. Tento text je zaznamenán v 11. kapitole 1. listu do Korintu.
Byla pochmurná noc a Ježíš věděl, že bude brzy zrazen. Poslal dva učedníky do města, aby tam připravili večeři. Řekl jim o horní místnosti domu, ve které měli onu večeři připravit. Byly právě Velikonoce, a proto se jednalo o velikonočního beránka. Učedníci tedy šli, nalezli ve městě vše, o čem jim Ježíš řekl a připravili beránka. Po večeři vzal Ježíš chléb, požehnal jej, lámal a dával učedníkům se slovy: "Vezměte, toto jest mé tělo." Pak vzal kalich, podal jim ho a pili z něho všichni. Řekl učedníkům: "Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá."
Večeře Páně v raném období církve
Po Ježíšově smrti a zmrtvýchvstání se apoštolové rozdělili a vydali se každý jiným směrem. Někteří zůstali v Jeruzalémě, z ostatních se stali první misionáři, kteří nesli židům i pohanům radostnou zvěst o zmrtvýchvstalém Spasiteli světa. Evangelium se postupně dostávalo do všech koutů tehdejšího světa. Vznikala raná církev, založená na evangeliu o Ježíši.
Každý sbor měl ale své problémy, a proto apoštolové používali ke zvěstování evangelia také listy. Některé z nich zůstaly uchovány do dnešní doby a jsou obsaženy v kánonu Nového zákona. Otázku Večeře Páně řeší velmi podrobně 1. list do Korintu. Apoštol Pavel, autor tohoto listu, píše: "Když vy se však shromažďujete, není to už společenství večeře Páně: každý se dá hned do své večeře, a jeden má hlad, druhý se opije." (11. kapitola). Kárá zde církev za to, že se její členové neshromažďují jak řekl Ježíš: "... na mou památku ...", ale že se scházejí ku prospěchu svého břicha. Pavel dále píše, jak by mělo společenství Večeře Páně vypadat.
Večeře Páně dnes
Večeře Páně se slaví ve všech křesťanských církvích i dnes. Na památku Ježíšova ukřižování přijímáme jako křesťané i my v Apoštolské církvi modlitbou požehnané symboly Ježíšova těla a krve - chléb a víno. Tomuto přijímání předchází zkoumání vlastního svědomí, pokání a vyznání hříchů. Apoštol Pavel píše: "Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně. Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije."
V Bibli jsou mnohá zaslíbení, týkající se Večeře Páně:
* "Není kalich požehnání, za nějž děkujeme, účastí na krvi Kristově? A není chléb, který lámeme, účastí na těle Kristově? Protože je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo, neboť všichni máme podíl na jednom chlebu." (1. list Korintským, 10. kapitola)
* "Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou." (Zjevení Janovo, 3. kapitola)
* "Ježíš jim odpověděl: '...Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa.' Židé se mezi sebou přeli: 'Jak nám ten člověk může dát k jídlu své tělo?' Ježíš jim řekl: 'Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne. Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe - ne jako jedli vaši otcové, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, živ bude navěky.'" (Evangelium podle Jana, 6. kapitola)
Věřím v Boha Otce všemohoucího,
stvořitele nebe i země;
i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Pontským Pilátem,
byl ukřižován, umřel a byl pohřben,
sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa,
sedí na pravici Boha Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou,
svatých obcování, hříchů odpuštění,
těla z mrtvých vzkříšení a život věčný.
Amen.
